Authors:
= Váž. civ., 10 (1928), sv. 1
PDF

Čís. 7959.


Souhlasná rozhodnutí nižších soudů v otázce, zda k projednání sporu byl povolán senát či samosoudce, nelze napadati dovoláním.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1928, Rv II 474/27.)
Nejvyšší soud odmítl dovolání, pokud uplatňovalo zmatečnost, jinak mu nevyhověl. V onom směru uvedl v
důvodech:
Dovolatelka vznesla již za řízení v prvé stolici námitku, že k projednání a rozhodnutí této sporné věci není povolán senát, nýbrž samosoudce krajského soudu. To však není otázkou příslušnosti, nýbrž otázkou řádného obsazení soudu (§ 60 j. n.). První soud rozřešil otázku v ten smysl, že k projednání a rozhodnutí sporné věci povolán jest senát, a usnesením odmítl námitku věcné nepříslušnosti. Toto usnesení napadla dovolatelka odvoláním, uplatnivši zmatečnost rozsudku z toho důvodu, že sporná věc měla býti projednána samosoudcem. Usnesením odvolacího soudu pojatým do rozsudku bylo odvolání vznesené pro zmatečnost zamítnuto, poněvadž odvolací soud rovněž byl toho názoru, že k projednání a rozhodnutí sporné věci byl povolán nikoliv samosoudce, nýbrž senát. Jsou tu tudíž v této otázce dvě shodná usnesení nižších soudů, a jest proto podle § 528 c. ř. s. vyloučeno toto usnesení dále napadati. V tomto směru musilo býti tudíž dovolání jako nepřípustné odmítnuto. Odmítnutí se nijak nepříčí plenárnímu rozhodnutí ze dne 30. prosince 1927 Pres. 227/27, sb. n. s. čís. 7671, neboť, jakž vyplývá z jeho odůvodnění, lze napadati dovoláním spolu s rozsudkem také veškerá usnesení odvolacího soudu, pokud není odporování jim podle zákona vyloučeno, jak v tomto případě.
Citace:
č. 7959. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 597-597.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).