NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 2118.

Již tím, že zaměstnavatel vyplácí svým zaměstnancům mzdu o nemocenský příspěvek zmenšenou, si dotyčné částky ze mzdy sráží a dopouští se zpronevěry (§ 183 tr. zák.), neodvede-li je nemocenské pokladně.
Tíseň pachatelova vylučuje pří zpronevěře pohnutku nízkou a nečestnou. (Rozh. ze dne 5. října 1925, Zm I 59/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle §§ů 183, 184 tr. zák., vyhověl však odvolání obžalovaného z výroku o ztrátě práva volebního a výrok ten zrušil, mimo jiné z těchto
důvodů:
Po stránce hmotněprávní vytýká stížnost rozsudku nesprávné podřadění zjištěného jednání obžalovaného, jež jest prý v pravdě jen bezprávím civilním, pod trestní předpis §u 183 tr. zák. nespadajícím, protože strhování příspěvků ze mzdy dělníků na nemocenské jich pojištění dálo se vlastně jen účetně, strhované částky nezůstaly stěžovateli efektivně v pokladně, takže správně nemůže býti řeči ani o protiprávním jich zadržení nebo si přivlastnění, ani o vědomí, že stěžovatel nakládá neoprávněným způsobem s penězi jemu svěřenými. Stížnost jest zřejmě v neprávu. Stačí na vyvrácenou poukázati na výslovný předpis §u 36 zákona ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák. v úpravě článku XV. zákona ze dne 15. května 1919, čís. 268 Sb. z. a n., a na okolnost, že když stěžovatel vyplácel svým zaměstnancům, jak zjištěno, mzdu zmenšenou o nemocenský příspěvek, na ně připadající, již tím dotyčné částky zaměstnancům srazil. Tím nastal předpoklad, za něhož podle výslovného předpisu zákona sluší pokládati částky ty za svěřené. A jakmile obžalovaný stejné částky z peněz, jež při provozování jeho živnosti nutně rukama jeho prošly, nemocenské pokladně neodvedl, tedy peníze svěřené vědomě jinak pro sebe vynaložil, což nutno pokládati s hlediska §u 183 tr. zák. ke splnění skutkové podstaty po stránce subjektivní i objektivní postačitelným.
Odvolání, jímž obžalovaný napadá výrok o ztrátě práva volebního, jest opodstatněno. Obžalovaný byl sice odsouzen pro zločin zpronevěry, tedy pro delikt majetkový, jenž často, ba zpravidla bývá spáchán ze ziskuchtivosti. Avšak v tomto případě, který se způsobem provedení činu podstatně liší od obvyklých případě zpronevěr, dlužno uznati, že není ve spisech dostatečné opory pro předpoklad, že obžalovaný jednal v úmyslu zištném, tvořícím pohnutku nízkou a nečestnou. Okolnosti, nalézacím soudem zjištěné, naopak nevyvracejí správnost odvolatelova tvrzení, že si trestným činem pomáhal v tísni, ku které, třebaže nedosahovala stupně předpokládaného v §u 2 písm. g) tr. zák., by se mohlo mluviti o důvodu trestnost vylučujícím, přece při posouzení otázky, o kterou tu jde, přihlížeti dlužno potud, že z pohnutek odvolatelova jednání lze vyloučiti onu zištnost, v níž jinak v podobných případech jest spatřovati pohnutku nízkou a nečestnou. Bylo proto odvolání obžalovaného v tomto směru vyhověno a výrok, že obžalovaný ztrácí právo volební, byl zrušen.

Citace:

č. 2118. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 534-535.