NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2598.

Policejní věci: I. Policejní řízení trestní jest ovládáno zásadou oficiality a zjištění materielní pravdy. — II. Právo úřadu, oceniti důkazy, týče se jen důkazů provedených; nemůže tedy úřad stranou nabízené důkazy o relevantních okolnostech odmítnouti předem jako zbytečné.
(Nález ze dne 3. září 1923 č. 7652.)
Prejudikatura: ad I. Boh. 2248 adm.
Věc: Josef P. v H. proti rozhodnutí zemské správy politické v Praze stran nedovoleného výčepu lihovin.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Osp odsoudila st-le pro přestupek §u 22 živn. ř., kterého se dopustil, jak šetřením zjištěno bylo, tím, že neoprávněně provozuje výčep lihovin, dle §u 132 lit. a) živn. ř. k pokutě 500 Kč ve prospěch reservního fondu nemocenské pokladny v Č. B., při nedobytnosti do vězení na 50 dnů.
Odvolání zsp zamítla, poněvadž skutková povaha uvedeného přestupku výpovědí svědků jest zjištěna, a zamítla další žádost za prominutí trestu, jelikož zde není důvodů zvláštního zřetele hodných.
O stížnosti do toho rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Žal. úřad vycházel ze skutkového předpokladu, že st-l neoprávněně provozuje výčep lihovin.
Pro tento úsudek neposkytují však spisy dostatečného podkladu. Žal. úřad založil totiž předpoklad svůj, jak ze spisů a ze znění odsuzujícího nálezu zjevno, na četnickém oznámení toho obsahu, že v únoru 1922 st-1 ve svém hostinci prodal S-ovi a B-ovi po láhvi rumu, jak tito a udavatel N. dosvědčili, jakož i na výpověděch N-a a H-a slyšených jako svědků u obecního úřadu. St-1 však popřel při četnickém šetření veškerou vinu a byv slyšen odpovědně u obecního úřadu hájil se, že žádosti, aby hudebníkům dal lihoviny, nevyhověl, nemaje jich vůbec, že však jeho švagr F. ze své vlastní soukromé zásoby přenechal hořké víno, které nepije a které mu zbylo; svědci Antonín N. a Josef H. dodatečně u obecního úřadu slyšení udali pouze a to N., že Josef H. dal hudebníkům tehda v litrové láhvi buď rum neb víno, že však neví, kolik a zač, H., že dal v litrové láhvi hudebníkům buď rum aneb kořalku aneb víno, ale že neví, kdo mu to vydal, zda st-1, jeho žena aneb jeho švagr F. Jsou tu tedy jediné výpovědi dvou svědků zcela neurčité a tento předpoklad není dostatečný, aby logicky odůvodnil závěr žal. úřadu, že st-1 neoprávněně provozoval výčep lihovin.
Chtěl-li žal. úřad tím, že důkaz svědkem F. již během řízení zvláště v odvolání st-lem vedeným neprovedl, označiti, jak ostatně v odvodním spise výslovně připustil, že důkaz ten pokládá vzhledem k výsledku řízení a příbuzenskému poměru za zbytečný, sluší poukázati k tomu, že jest ovšem zůstanoveno uvážení úřadu, aby ocenil důkazy, že se však toto ocenění může přirozeně týkati pouze důkazů již provedených. Nelze tudíž důkazy nabídnuté o relevantních okolnostech odmítnouti jako zbytečné již předem. Dle všeobecné zásady oficiality ovládající správní řízení a tedy dle zásady zjištění materielní pravdy, jež platí i pro policejní řízení trestní, jest povinností úřadu vyšetřiti i okolnosti ve prospěch obviněného svědčící, okolnosti svědčící pro jeho vinu i proti ní uvážiti, je oceniti a pak rozhodnouti.
Ježto podle toho, co svrchu bylo uvedeno, nemá předpoklad žal. úřadu ve spisech dostatečné opory a nevyšetřením oněch st-lem namítaných okolností porušena byla všeobecná zásada oficiality, jest řízení vadným a bylo pro tuto podstatnou vadu řízení nař. rozhodnutí zrušiti dle §u 6 zák. o ss.

Citace:

č. 2598. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 469-470.