NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 3721
.
Úvěrní pohledávka nemusí býti vyúčtována nejpozději při rozvrhovém roku. Nestalo-li se tak, jest celý úvěrový peníz uložiti na úrok. K prohlášení o výši pohledávky z úvěrového spojení, učiněnému až po rozvrhovém roku, nelze přihlédnouti. Ani věřiteli, jenž se nedostavil k rozvrhovému roku, ani věřiteli, jenž byl přítomen, avšak odporu nevznesl, nepřísluší právo rekursu do rozvrhového usnesení z důvodu, jejž mohl uplatniti odporem ve smyslu §u 213 ex. ř.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1924, R II 128/24.)
Na exekučně prodané nemovitosti vázla pro záložnu S. úvěrová pohledávka do výše 22000 Kč. Záložna S. nepodala přihlášky k rozvrhu. Exekuční soud v rozvrhovém usnesení nařídil, by celý úvěrový peníz složen byl na vkladní knížku až do skončení úvěrového spojení, poukázav k Neumannovu komentáři k §u 224 ex. ř. а k rozhodnutí Gl. Unger nová řada čís. 2562. K prohlášení vydražitelovu, že z onoho úvěrního spojení zbývá pouze pohledávka 14000 Kč, exekuční soudce nepřihlédl, ježto bylo učiněno teprve po rozvrhovém roku, čímž odňata ostatním věřitelům možnost, by se mohli o pohledávce té vysloviti. Rekursní soud odmítl stížnost vydražitele, vymáhajícího věřitele a knihovního věřitele Dr. Eugena P-а, pokud napadeným usnesením byla záložně S. přiřknuta pohledávka 22000 Kč, jinak ji zamítl. Důvody: Pokud stěžovatelé napadají rozvrhové usnesení z důvodu, že pohledávka z kauční hypotéky 22000 Kč byla záložně S. přiřknuta, nejsou podle §u 234 ex. ř. k stížnosti oprávněni. Neboť podle protokolu o rozvrhovém roku nebyl knihovní věřitel Dr. Eugen P. a vydražitel přítomen, kdežto vymáhající věřitelka byla sice přítomna, avšak nepodala odporu proti účtování této pohledávky z moci úřední. Také pokud stížnosti směřují proti tomu, že první soudce nařídil, by celá kauční suma byla až do skončení onoho úvěrního spojení uložena na knížku, nejsou odůvodněny. Neboť z §§ 210, 224 odstavec druhý ex. ř. plyne, že, nebyla-li podána přihláška, jest celý v pozemkové knize udaný nejvyšší obnos kauční hypotéky uložiti na úrok a úroky přikázati následujícím oprávněným, kteří nedošli uspokojení. Na tomto opatření nemohla ničeho změniti ta okolnost, že vydražitel po rozvrhovém roku předložil vyjádření věřitelky, dle něhož obchodní spojení s majiteli nemovitosti přestalo, pohledávka pozůstává po právu pouze částkou 14000 Kč a věřitelka dle dohody s vydražitelem souhlasí s tím, aby její úvěrní pohledávka ve výši 14000 Kč zůstala tam váznouti, nežádajíc hotového zaplacení mimo snad dlužných úroků. Správně poukázal první soudce k tomu, že na takové prohlášení nelze při rozvrhovém usnesení vzíti zřelele. Neboť podle §u 214 ex. ř. tvoří základ tohoto usnesení pouze jednání u rozvrhového roku. U kaučních pohledávek jest však převzetí možné jen ohledně peníze pohledávky do rozvrhového roku povstalého (§ 224 odstavec prvý ex. ř.). V tomto případě však peníz ten při rozvrhovém roku zjištěn nebyl a jest proto převzetí vůbec nepřípustným. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu knihovního věřitele Dra. Eugena P-a.
Důvody:
Dovolací rekurs není odůvodněn. Nejvyšší soud sdílí názor rekursního soudu a poukazuje stěžovatele na správné důvody napadeného usnesení s dodatkem, že věřitel, pro kterého na vydražené nemovitosti jest zajištěna kauční hypotéka, není pod následky průpadu svého nároku povinen, prohlásiti a prokázati pohledávku při rozvrhovém roku. Zde nepřichází v úvahu ustanovení §u 210 ex. ř., nýbrž zvláštní předpis §u 224 ex. ř., kterému rozvrhové usnesení prvého soudce odpovídá. V tomto §u není vyslovena zásada, že úvěrní pohledávka musí býti likvidována nejpozději při rozvrhovém roku, nýbrž pouze nařízeno, že s pohledávkami, vzniklými do rozvrhového roku co do jejich zaplacení nebo převzetí dlužno nakládati jako s jinými pohledávkami, právem zástavním zajištěnými. Usnesením prvého soudce nebyly tedy porušeny zásady exekučního řádu o rozvrhu nejvyššího podání a stěžovatel brojí, pokud jde o přiřknutí částky 22000 Kč záložně S., proti
rozvrhovému usnesení z důvodu, jejž mohl uplatniti odporem ve smyslu
§u 213 ex. ř. V tomto směru nepřísluší stěžovateli, který se k rozvrhovému roku nedostavil, právo rekursu do rozvrhového usnesení, jak správně uvádí rekursní soud a jak jest zřejmo z §u 234 ex. ř. Vzhledem k tomuto zvláštnímu předpisu nelze hleděti k ustanovení §u 239 ex. ř. Ani věřiteli, který se nedostavil k rozvrhovému roku, ani věřiteli, jenž byl přítomen, avšak odporu nevznesl, nepřísluší právo rekursu do rozvrhového usnesení z důvodu, jejž mohl uplatniti odporem ve smyslu §u 213 ex. ř. Nelze míti za to, že zákonodárce liknavému věřiteli chtěl uděliti větší právo, než věřiteli, jenž rozvrhového řízení se súčastnil.

Citace:

č. 3721. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 548-549.