Č. 4867.


Veřejní zaměstnanci. — Administrativní řízení. — Mimořádná opatření: * Ani vládní nařízení z 1. dubna 1919 č. 167 Sb. ani zákon z 10. dubna 1919 č. 187 Sb. neskytá gen. fin. řiditelství v Bratislavě práva, aby státnímu zaměstnanci dále zadržoval jeho služební požitky, jestliže exekuce uvalená na ně výrokem soudu byla zrušena.
(Nález ze dne 4. září 1925 č. 16136).
Prejudikatura: Boh. 4865 adm.
Věc: Eduard L. v Košicích proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o obstávkové srážky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l je pensionovaným ředitelem pozemkových knih v Košicích. Výnosem býv. uh. min. sprav, z 1. září 1908 obstaveny byly na základě usnesení okr. soudu v P. z 1. září 1908 st-lovy služební požitky pro exekučně vymáhanou pohledávku ústavu ... v Budapešti per 2700 K s přísl. a nařízeno bernímu úřadu, aby za účelem vyplacení této pohledávky s celým příslušenstvím ze st-lových služebních požitků srážel po následujících 240 měsíců, dnem 1. října 1908 počínaje, vždy částku 29 K 91 h a částky ty shora zmíněnému ústavu na kvitanci vyplácel. V roce 1913 předložil st-l prostřednictvím presidia soudní tabule v Košicích doklady svědčící tomu, že pohledávka, pro niž obstávka jeho platů nařízena, jest již úplně zaplacena, jakož i exekuce pro zaplacení pohledávky té původně vedená zrušena, a žádal za zastavení dalších srážek a vrácení částek z jeho platů po 1. lednu 1920 zadržených.
Nař. rozhodnutím byla žádost st-lova o zastavení obstávkových srážek s poukazem na vlád. nař. č. 167 ex 1919 a § 6, odst. 2 zák. č. 187 ex 1919 toho času zamítnuta, ježto dluh st-lův existoval již v době státního převratu a pohledávka maďarského věřitele tedy celkem umořena nebyla.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
St-l předložil v adm. řízení průkaz o tom, že výrokem exekučního soudu byla exekuce původně proti němu vedená zrušena, st-lovy pensijní požitky pod soudní obstávku dané byly uvolněny, a dáno svolení k tomu, aby veškeré srážky po 1. lednu 1920 z tohoto titulu učiněné byly st-li vráceny. Žal. úřad odepřel přes to st-li zadržené požitky vyplatiti.
Právo k takovému opatření mohla by však žal. úřadu propůjčiti jen nějaká zvláštní norma. Žal. úřad spatřuje takovou normu v ustanovení vl. nař. č. 167 ex 1919, v platnosti zachované ustanovením 2. odst. § 6 zák. č. 187 ex 1919.
Z tohoto nařízení nelze však vyvoditi právo úřadu k zadržování služebních (pensijních) požitků soudně uvolněných. Nařízení to předpisuje pouze, že výplata určitých účtů nesmí se státi v čsl. kolkovaných bankovkách; nějaké ustanovení, z něhož by vyplývalo právo úřadu za určitých okolností odpírati výplatu služebních požitků státním zaměstnancům, v něm nalézti nelze.
Zamítl-li tedy žal. úřad žádost st-lovu o zastavení dalších obstávkových srážek a opřel-li svoje rozhodnutí jedině o vl. nař. č. 167 ex 1919, odporuje výrok jeho zákonu a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 4867. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 60-61.