NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 8120.

Soud rozhodující o přikázání výdělkové daně z nejvyššího podání není oprávněn zkoumati, zda předpis výdělkové daně byl zákonným, nýbrž jen, zda přísluší předepsané dani přednostní zákonné zástavní právo.
Po skončení rozvrhového roku jsou nepřípustnými nové námitky proti přikázání přihlášených pohledávek, tím spíše pak vyhledávání jich z úřadu.
(Rozh. ze dne 8. června 1928, R 1 414/28.) Soud prvé stolice, rozvrhuje nejvyšší podání za exekuční prodanou nemovitost, nepřikázal eráru v přednostním pořadí výdělkovou daň za dobu od 23. března 1926 do 23. září 1927. Rekursní soud přikázal eráru výdělkovou daň v přednostním pořadí. Důvody: Rekursní soud má stížnost za oprávněnou. Neboť, co se týká daně vydělkové, byl první soud toliko oprávněn, zkoumati, jsou-li tu předpoklady žádaného přednostního práva na uspokojení, nikoli však rozhodovati otázku, je-li povinná strana vůbec zavázána k placení výdělkové daně, tedy otázku, o níž mají rozhodovati výhradně správní úřady v řízení administrativním. (Viz rozh. ze dne 15. února 1900, čís. 1659, Gl. U. 2534 a ze dne 20. prosince 1910, R II 865/10 Gl. U. 5271.) Podle § 216 čís. 2 ex. ř., §§ 76, 123 zák. ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák. požívá výdělková daň za předpokladů, o nichž ani napadené usnesení nezjistilo, že nejsou splněny, přednostní právo na uspokojení částek, které nejsou déle splatný než 1 rok a 6 měsíců od exekučního zcizení. První soud měl proto přikázati daň výdělkovou, pokud se týká doby od 23. března 1926 do 23. září 1927 (do dne příklepu).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele.
Důvody:
Stěžovatelka uznává správným výrok rekursního soudu, že soud rozhodující o přikázání výdělkové daně z nejvyššího podání není oprávněn zkoumati, zda předpis výdělkové daně byl zákonným, nýbrž jen, zda přísluší předepsané dani přednostní zákonné zástavní právo, avšak doličuje, že první soud nepřekročil meze svého oprávnění, při čemž vychází zřejmě z názoru, že otázky, zda byla daň právem vyměřena a zda jí přísluší právo zástavní, tak těsně splývají, že je nelze řešiti vždy každou pro sebe. Mimo to poukazuje se ve stížnosti na to, že, byla-li výdělková daň předepsána také za období, když továrna nebyla již v provozu, musila býti předepsána z podniku provozovaného v jiné budově, takže jí nemohlo příslušeti právo zástavní na továrnu prodanou ve dražbě. Avšak rozvrhové usnesení nemůže spočívati na skutečnostech, jež stěžovatelka mu chce míti položeny za základ a jež první soud za základ položil. Podle § 214 ex. ř. má býti nejvyšší podání rozvrženo na základě výsledku ústního rozvrhového jednání. Jako podle posledního odstavce § 211 ex. ř. jest po skončení rozvrhového roku již nepřípustným doplňovati přihlášku, tak jsou nepřípustnými i nové námitky proti přikázání přihlášených pohledávek, tím více vyhledávání jich z úřední moci. K čemu smí soud při rozdělení nejvyššího podání přihlížeti, jest přesně uvedeno v § 214 ex. ř. Jsou to přihlášky věřitelů, spisy exekuční podle stavu při skončení ústního rozvrhového jednání a výtahy z knihy pozemkové, doplněné do dne poznámky příklepu. Když berní úřad přihlásil jednak písemně, jednak ústně při rozvrhovém roku k zaplacení z nejvyššího podání mimo jiné také výdělkovou daň za dobu 18 měsíců před dražbou, nebylo lze rozuměti přihlášce jinak, než že daň byla předepsána z podniku provozovaného v továrně dražbou prodané, a když z exekučních spisů bylo patrno, že prodaná nemovitost byla zařízena pro tovární výrobu, při ústním rozvrhovém jednání pak nebyl proti zaplacení přihlášené výdělkové daně z nejvyššího podání vůbec vznesen odpor, nebylo a není ani skutkové ani právní překážky, pro kterou by přikázání této daně z nejvyššího podání mohlo býti odepřeno. První soud neměl vůbec příčiny, by vyšetřoval, zda a kdy provoz v továrně byl zastaven a odhlášen, a neměl přihlížeti ke zprávě vyžádané v této příčině teprve po rozvrhovém roku od okresní politické správy. Skutečnost, že provoz továrny byl v únoru 1926 zastaven a odhlášen, byla by směla jenom tehdy býti položena za základ rozvrhovému usnesení, kdyby byla při rozvrhovém jednání uznána její správnost; kdyby byla při něm zůstala spornou, byla by podle § 231 ex. ř. musila výdělková daň býti přiznána, a věřitelé, kteří by jejímu přiznání odporovali, musili by býti odkázáni na pořad práva nebo na řízení správní. I z toho jest patrno, že rekursní soud přikázal výdělkovou daň za 18 měsíců před dražbou plným právem ku zaplacení z nejvyššího podání.

Citace:

č. 8120. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 867-869.