Čís. 1153.
Manželka, bydlící z podstatné příčiny mimo manželské společenství, nepozbývá o sobě nároku na prozatímně oddělené bydliště a výživné tím, že po rozumu § 13 rozl. zák. byla vyzvána k návratu do manželského společenství.
(Rozh. ze dne 30. srpna 1921, R I 1044/21.)
Soud prvé stolice povolil manželce, žalující o rozvod, oddělené
bydliště a uložil manželi placení výživného. Důvody: Dle zjištění právoplatného rozsudku ze dne 27. listopadu 1902 vyhodil obžalovaný opětovně manželku ze společné domácnosti, a vyzval ji, by od něho odešla a své svršky si vzala s sebou. Bylo proto ohroženo další spolužití manželky
se žalovaným, to tím spíše, ježto žalovaný vzal si k sobě hospodyni. Manželce přísluší tudíž dle §§ 107, 117 obč. zák. a § 382 čís. 8 ex. ř. nárok
nejen na oddělené bydliště, nýbrž i na prozatímně poskytování výživného.
Žalovaný může požadované výživné platiti, kdyžtě si mohl к sobě vzíti
hospodyni, jest dle zprávy obecního úřadu majetným a ku práci schopným. Rekursní soud návrh manželky zamítl. Důvody: Dle § 92 obč. zák. jest manželka zavázána, následovati manžela do jeho bydliště,
a povinnost, setrvati v manželském společenství trvá tak dlouho, dokud
manželka není této povinnosti sproštěna soudním výrokem. Jest jisto, že
žalobkyně od roku 1902, aniž podala žalobu na rozvod manželství, žije
odděleně od žalovaného a že jeho písemnému vyzvání ze dne 13. prosince 1920, aby se vrátila do společné domácnosti, nevyhověla, a že tudíž
na návrh žalovaného bylo žalobkyni usnesením krajského soudu ze dne
6. ledna 1921 nařízeno, aby se k žalovanému vrátila a s ním navázala
opětně manželské společenství. Toto usnesení jest právoplatné a je zde
tudíž toho času soudně zjištěná povinnost, aby manželka obnovila manželské společenství a nemůže proto žalobkynč, dokud nevyhoví
tomuto příkazu a neosvědčí, že po obnovení manželského společenství byla
nějak ohrožena, žádati, aby jí bylo povoleno oddělené bydliště a přiznáno
prozatímní výživné.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Pokud se týče osvědčení nároku žalobkynč t. j. důvodu k rozvodu a jejího ohrožení ve smyslu §§ 107, 109 obč. zák. a § 382 čís. 8 ex. ř., stačí
poukázati na zjištěné skutečnosti, jež prvý soud ve svých důvodech uvádí,
a dodati, že přes to, со se mezi manželi stalo, přes to, že žalovaný domáhal se ještě loni rozvodu z viny manželčiny, žalobu však vzal zpět,
vzdav se žalobního nároku, že manželka nyní sama se domáhá žalobou
rozvodu od stolu a lože, žádá žalovaný dle spisů na ní, by se k němu
do společné domácnosti vrátila, ač trpí dle lékařského vysvědčení neurastenií ve velikém stupni, překrvením srdce a ochrnutím levé části obličeje a spolužití se žalovaným dle zjištěných okolností by ji zajisté na
zdraví ohrozilo. Tím, že na návrh žalovaného bylo žalobkyni usnesením krajského soudu ze dne 6. ledna 1921 ve smyslu zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n., § 13 lit. c) a prováděcího nařízení ze dne 27. června 1919, čís. 362 sb. z. a n. čl. I a) nařízeno, by se vrátila do manželského společenství, jinak že by manžel byl oprávněn, z důvodu citovaného § 13 lit. c) žalovati o rozluku, nebyla nijak právoplatné soudně
zjištěna povinnost žalobkyně, by obnovila manželské společenství, jak
mylně uvádí rekursní soud. Jde pouze o předpis formelní, týkající se
formelního předpokladu žaloby o rozluku z uvedeného důvodu, o tom
však, zda důvod ten, zlomyslné opuštění manžela, zde ve skutečnosti
jest a zda tedy manželka má či nemá viny na odloučení manželů, lze rozhodnouti teprve v budoucím sporu o rozluku manželství. Otázka ta
bude ostatně řešena i v tomto sporu o rozvod manželství od stolu a lože.
Právem proto prvý soud povolil žalobkyni prozatímné opatření odděleného bydliště a tím odůvodněno dle §§ 91, 108 a 117 obč. zák. a § 382 čís. 8 ex. ř. i povolení provisorního výživného, jehož výše z důvodu
prvním soudem uvedených je přiměřenou, zvlášť když dle přípisu obecního úřadu v B. žalovaný vládne větším jměním.