NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Č. 9599.

Živnostenské právo: Provozovna živnostenská, podléhající konsensu podle III. hlavy živn. řádu, či provozovna, k níž konsensu takového netřeba?
(Nález ze dne 9. ledna 1932 č. 19528/31.)
Věc: František K. v Praze (adv. Dr. Kar. Dobíhal z Prahy) proti ministerstvu obchodu o opověď živnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Magistrát hl. m. Prahy nevzal výměrem z 22. listopadu 1927 podle §§ 13 a 74 živn. řádu na vědomí st-lovu opověď tovární výroby a opravy obuvi, poněvadž místnost pro dílnu vyhlédnutá je ve sklepě, který celým svým světlým profilem leží pod úrovní dlažby dvora, a je opatřena pouze dvěma nepatrnými okénky, kterými jen skrovně denní světlo může procházeti. Při revisi zjištěno, že v místnosti je neprovětraný, sklepní vlhkostí zavlhlý vzduch. Nehodí se proto místnost ona za dílnu z důvodů zdravotních a nevyhovuje také § 57 stav. řádu. — Odvolání, jež st-1 proti tomuto rozhodnutí podal, bylo zamítnuto v cestě instanční, naposledy nař. rozhodnutím, jímž potvrzeno rozhodnutí .1 stolice z důvodů v něm uvedených.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Maje rozhodnouti o zákonnosti tohoto výroku, musil se nss zabývati především otázkou, zda dotyčná místnost jest provozovnou podléhající schválení podle 3. hlavy živn. řádu, či provozovnou, k níž tohoto schválení zapotřebí není. Rozřešení této otázky jest pro rozhodnutí důležité z té příčiny, poněvadž pro obojí druh provozoven přicházejí v úvahu jak po stránce procesní, tak po stránce materielní odchylné právní předpisy, a třeba zjistiti, kterých předpisů na daný případ mělo býti použito. Jde-li snad o provozovnu podléhající konsensu podle 3. hlavy živn. řádu, pak pro zjištění způsobilosti takové provozovny platí předpisy této hlavy živn. řádu, a naskýtá se dále otázka, nemá-li při takové provozovně při zkoumání její způsobilosti býti použito materielních předpisů min. nař. č. 176/1905, jehož neplatnost ovšem stížností jest namítána, které však pro provozovny druhu jiného v úvahu vůbec nepřichází.
Ze spisů není patrno, zda se jedná o provozovnu druhu prvního či druhého, ani z nař. rozhodnutí není zřejmo, za kterou provozovnu z obou druhů úřad považoval dílnu, o kterou šlo. Úřadem citované předpisy §§ 13 a 74 živn. ř. vztahují se na provozovny obojího druhu. Pokud jde o citovaný § 57 stav. řádu, jest možno, že úřad dovolal se k zamítnutí opovědí přímo tohoto předpisu. Poněvadž také tento předpis nečiní rozdílu mezi provozovnami podléhajícími konsensu podle 3. hlavy živn. řádu a provozovnami jinými, nelze ani z citace tohoto předpisu pro řešení svrchu uvedené otázky nic čerpati. Jest myslitelno, že úřad dovolává se § 57 stav. řádu jen proto, poněvadž opírá své rozhodnutí o § 1 bod 6 min. nař. č. 176/1905, který odvolává se na předpisy staveb. řádu a vztahuje se jen na živn. provozovny, podléhající schválení dle 3. hlavy živn. řádu. Proti tomuto výkladu mluví však ta okolnost, že úřad uvedeného min. nař. vůbec necituje, o ně výslovně se neopírá, a vůbec otázkou, o kterou provozovnu z obou druhů se jedná, se nezabývá.
Tento nedostatek činí nař. rozhodnutí podstatně vadným, neboť jim odnímá se nss-u možnost, aby nař. rozhodnutí přezkoumal jak po stránce jeho zákonnosti, tak po stránce formální jeho bezvadnosti, ježto ani ze spisů ani z naříkaného rozhodnutí nelze zjistiti, o jakou provozovnu se jedná.

Citace:

č. 9599. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 219-220.