NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 9700.

Postupem pohledávky z kupní ceny nepřechází na prodatelova postupníka vyhražené právo vlastnické.
(Rozh. ze dne 1. března 1930, Rv I 740/29).
Proti exekuci, vedené žalovanou firmou proti F-ovi na movitosti, vznesla žalující záložna žalobu o nepřípustnost exekuce, tvrdíc, že vlastnictví k zabaveným věcem bylo na ni převedeno firmou S., jež prodala ony věci F-ovi s výhradou vlastnického práva. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Pokud se týče postupu pohledávky a přechodu práva vlastnického na stranu žalující vzal soud za zjištěno, že po prodeji nábytku F-ovi postoupila firma Otakar S. svou pohledávku za F-em z kupní ceny za prodaný nábytek straně žalující, předavši jí zároveň účet na nábytek, a to se všemi právy, že při tom bylo umluveno, že se zároveň postupuje i vyhražené právo vlastnické k prodaným věcem, že postup byl sdělen také F-ovi, jenž vzal postup na vědomí a, byv později žalující stranou žalován o zaplacení dlužné částky, svůj závazek uznal a se soudním smírem zavázal žalující straně, že postoupenou pohledávku ve zbytku 5 502 Kč s přísl. ve splátkách zapraví. Pokud se tkne způsobu, jímž se postup stal, stalo se tak podle přednesu žalující strany žalovanou stranou nepopřeného tím způsobem, že firma S. vypsala pohledávky, které žalobkyni chtěla postoupiti, na blanket žalující záložny, jenž obsahoval prohlášení o postupu a jejž podepsal majitel firmy Otakar S., nebo prokurista Jaroslav S., že po zkoumání seznamu proplatila žalující záložna postoupené účty v mezích povoleného úvěru a vyrozuměla ihned dlužníky o postupu, že se totéž stalo v souzeném případě, a že pohledávka proti F-ovi byla žalující straně tímto způsobem právoplatně postoupena i s vyhraženým právem vlastnickým. Jest otázkou, zda vzhledem k shora zjištěnému stavu věci a k tvrzení žalující strany žalovanou stranou nepopřenému o způsobu postupy právo vlastnické k nábytku a zejména také k vylučovaným věcem skutečně přešlo s firmy Otakar S. na stranu žalující. Podle názoru soudu odvolacího se tak nestalo. K věcem movitým lze nabýti odvozeným způsobem právo vlastnické jen, je-li tu právní důvod (§§ 424 a 425 obč. zák.) a je-li tu některý z případů právního odevzdání a převzetí věcí uvedených v §§ 426 až 428 obč. zák. Že tu právní důvod pro nabytí práva vlastnického byl, nelze popírati; byl tu platný postup, spojený s odevzdáním účtu, jenž byl dostatečným důvodem. Postup spojený s předáním účtu však nestačil k převodu práva vlastnického na žalobkyni, třebaže bylo zároveň umluveno, že se postupuje pohledávka se všemi právy, zejména že se postupuje také vyhražené vlastnické právo. Vyhražené vlastnické právo není pouhým akcesoriem pohledávky a práva z výhrady nepřecházejí sama sebou na přejímatele, jak tomu jest ve smyslu § 1394 obč. zák. u nároku na úroky, u rukojemství a u práva zástavního a u zvláštních práv přednostních (sr. Krainz § 331 str. 112). Toto vyhražené právo vlastnické může však býti převedeno současně s pohledávkou, k jejímuž zajištěni slouží, avšak i pro takový převod musí tu býti veškeré podmínky pro nabytí práva vlastnického, zejména také odevzdání ve smyslu § 426 až 428 obč. zák. V souzeném případě nestačí tudíž k převodu práva vlastnického i postup pohledávky a není zejména správným názor odvolatelky, že v tomto postupu pohledávky jest spatřovati symbolické odevzdání. Ze shora uvedených a za zjištěné vzatých okolností, jakož i z přednesu žalující strany o tom, jakým způsobem došlo mezi žalující stranou a firmou Otakar S. k postupu pohledávky, nijak neplyne, že se v souzeném případě stal převod práva vlastnického na stranu žalující některým ze způsobů odevzdání podle §§ 426 až 428 obč. zák. Že se stalo hmotné odevzdání ve smyslu § 426 obč. zák. a odevzdání ve smyslu § 428 obč. zák., nebylo žalující stranou tvrzeno; než nelze ani tvrditi, že přišlo k místu odevzdání ve smyslu § 427 obč. zák. Postup sám ani předání účtu není listinou prokazující vlastnictví k věcem, nehledíc ani k tomu, že odevzdání § 427 obč. zák. jest přípustné jen u věcí, které nedopouštějí odevzdání hmotného; to však o věcech v tomto sporu vylučovaných tvrditi nelze. Právem proto prvý soud pro nedostatek odevzdání a důsledkem toho pro nepodání průkazu o převodu vlastnického práva k vylučovaným věcem žalobu zamítl; názor ten odpovídá zákonu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobkyně napadá rozsudek odvolacího soudu z dovolacího důvodu § 503 čís. 4 c. ř. s., leč dovolání není opodstatněno. Soud dovolací shledává správným názor odvolacího soudu, že vlastnické právo k prodaným předmětům, třebaže až do úplného zaplacení zůstalo vyhraženo prodateli, nestává se touto výhradou akcesoriem prodatelova práva na zaplacení kupní ceny za prodané předměty, neboť vlastnické právo k těmto předmětům i v takovém případě zůstává samostatným právem na prodatelově pohledávce z kupní ceny úplně nezávislým a jest jako takové schopné samostatné existence. Opačný dovolatelkou v odvolání hájený názor není správný, neboť skutečnost, že vlastnické právo prodatelovo jest v určitém vztahu k jeho pohledávce na kupní cenu, k jejímuž zajištění slouží a s jejímž zaplacením zaniká, není s to, by mohla přivoditi změnu samostatného práva vlastnického v akcesorium pohledávky na kupní cenu, an účelem výhrady vlastnického práva až do zaplacení kupní ceny není jeho zánik jako práva samostatného, nýbrž jen zajištění pohledávky prodatelovy na kupní cenu, jejímž zaplacením teprve podle vůle stran zanikne. Za tohoto stavu věci postupem pohledávky z kupní ceny s původní prodatelky firmy Otakar S. na žalobkyni nepřešlo vyhražené právo vlastnické firmy Otakar S. na žalobkyni a bylo by řešiti otázku, zda jest tu právní důvod k převodu vlastnického práva s firmy Otakar S. na žalobkyni. Otázkou touto není však potřebí v tom sporu se zabývati, an jest správným názor odvolacího soudu, že kromě právního důvodu k nabytí práva vlastnického není tu další k nabytí tomu potřebné náležitosti t. j. odevzdání sporných věcí. Pokud jde o tuto otázku, shledává dovolací soud správným názor odvolacího soudu, že k odevzdání nedošlo ani ve smyslu § 426 ani 427 obč. zák. a že odevzdání prohlášením ve smyslu § 428 obč. zák. nebylo žalobkyni v prvé stolici ani tvrzeno. V tomto směru stačí odkázati dovolatelku na správné důvody napadeného rozsudku. Než, i kdyby k přednesu žalobkyně v prvé stolici, že k odevzdání došlo, bylo lze přihlížeti tak, že v přednesu tom zahrnuty jsou všechny podle zákona možné způsoby odevzdání, tedy i odevzdání prohlášením ve smyslu § 428 obč. zák., scházely by pro toto odevzdáni nutné skutkové předpoklady. Podle stavu věci nižšími soudy zjištěného, nebyl držitel sporných předmětů František F. zástupcem firmy Otakar S. a firma nevykonávala jím svou vlastní držbu. Nemohlo proto pouhé uvědomění F-ovo o postupu, po případě o postupu práva vlastnického přivoditi odevzdání sporných předmětů žalobkyni, ana skutečnou fysickou držbu sporných předmětů v době postupu neměla a skutečný držitel věcí, F. nebyl jejím zástupcem, jímž by skutečnou hmotnou držbu na nich vykonávala. Nemohlo proto k odevzdání ve smyslu § 428 obč. zák. tímto prohlášením postupu přejíti vlastnictví ke sporným předmětům se strany firmy S. na žalobkyni a výslovné prohlášení skutečného držitele F-a, že na dále věci ty držeti chce jménem žalobkyně, podle zjištěného stavu věci se skutečně nestalo.

Citace:

Čís. 9700.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 353-356.