Čís. 6744.

Nikoliv každé trestní oznámení, jež nevedlo k výsledku, příznivému pro trestní stihání, má v zápětí zodpovědnost udavače a jeho povinnost k náhradě škody, nýbrž jen takové oznámení, při němž udavač, po- užívaje náležité píle a pozornosti mohl seznati, že se oznámení, jím učiněné, opírá o okolnosti, jež nemohou přivoditi příznivý výsledek trestního stihání. Pro zodpovědnost udavačovu jest bez významu, že navrhl též uvalení vazby.
Bylo-li obvinění řízeno na četnictvo (na soud), stalo se veřejně ve smyslu §u 489 tr. zák. Pokud byl člen představenstva společenstva »zvláštními okolnostmi nucen« (§ 489 tr. zák.) učiniti trestní oznámení pro zpronevěru na zaměstnance společenstva.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1927, Rv I 1027/26.)
Žalobce byl skladníkem filiálky žalovaného družstva. Při inventuře filiálky bylo shledáno manko, pročež člen představenstva žalovaného družstva učinil na žalobce trestní oznámení pro zločin zpronevěry a navrhl uvalení vazby. Žalobce byl delší dobu držen ve vazbě, z obžaloby pro zločin zpronevěry byl však pravoplatně sproštěn. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se na žalovaném družstvu náhrady škody, jež mu vzešla uvalením vazby a propuštěním ze služby. Žalobě bylo procesním soudem prvé stolice částečně vyhověno, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle §u 1295 obč. zák. jest každý oprávněn, žádati na škůdci ná- hradu škody, kterou mu způsobil zaviněním. Zavinění může se podle §u 1294 obč. zák. zakládati na zlém úmyslu, byla-li škoda způsobena vědomě a s vůlí, anebo na nedopatření, byla-li způsobena ze zaviněné nevědomosti nebo z nedostatku pozornosti nebo náležité píle. Při tom platí podle §u 1297 obč. zák. domněnka, že každý, kdo jest v užívání rozumu, jest schopen takového stupně píle a pozornosti, jakého může býti použito při obyčejných schopnostech. Činy, jimiž nastává zkrácení práv jiného, nelze proto osobám, které jsou v užívání rozumu, přičítati jako zavinění jen tehdy, když přes použití onoho stupně píle a pozornosti, jakého může býti použito při obyčejných schopnostech, nebylo lze předvídati možnost, že těmito činy nastane jiným osobám nějaká škoda. Dovolatel spatřuje zavinění žalované strany o tom, že člen jejího představenstva, František P., za kterého žalovaná strana ručí jako právnická osoba, učinil proti žalobci trestní oznámení pro zpronevěru a současně též návrh, aby byla na žalobce uvalena vazba. Avšak podle §u 86 tr. ř. má každý, kdo nabyl vědomosti o trestném činu, jenž má býti stihán z úřední povinnosti, právo, učiniti o něm oznámení. V tom je zahrnulo též oprávnění uvědomiti příslušné úřady i jen o pouhých půtazích, poukazujících k určité osobě jako pachateli trestného činu. Nelze proto říci, že by již každé oznámení, jež nevedlo k výsledku pro trestní stihání příznivému, mělo v zápětí zodpovědnost údajce a jeho povinnost k náhradě škody, nýbrž jen takové oznámení, při kterém udávatel při použití náležité píle a pozornosti (§ 1297 obč. zák.) mohl seznati, že se oznámení již učiněné opírá o okolnosti, jež nemohou přivoditi příznivý vý-
Civilní rozhodnutí IX. 11 — Čís. 6744 —
162
sledek trestního stihání, ať již z důvodu, že postrádají dostatečného podkladu nebo proto, že tyto, byť i správné, okolnosti nejsou způsobilé, by ospravedlňovaly vyslovené podezření. V souzeném případě opřel František P. jak své oznámení, učiněné u četnictva, tak i oznámení řízené přímo na trestní soud o to», že zjistil při revisi žalobci svěřené filiálky manko 10.092 Kč 60 h, jež nelze vysvětliti nedostatečnými schopnostmi žalobce, jakož i o to, že žalobce byl již jednou pro krádež odsouzen. Obě tyto skutečnosti byly nižšími soudy zjištěny, takže zbývá otázka, zda byly také způsobilé, by ospravedlňovaly vyslovené podezření. Avšak i tuto otázku nutno zodpověděti kladně, přihlíží-li se k povaze, významu a dosahu okolností udaných P-em pro podezření, neboť i státní zastupitelství v podstatě na základě týchž okolností navrhlo zavedení trestního řízení proti žalobci pro zločin zpronevěry a podalo na něho obžalobu pro uvedený trestný čin. Tím méně bylo Františku P-ovi při použití onoho stupně píle a pozornosti, jakého může býti použito při obyčejných schopnostech, lze předvídati, že trestní řízení, zavedené na základě okolností jím oznámených, nepovede к žalobcovu odsouzení. Zavinění žalované strany není ani v tom, že se nespokojila s pouhým trestním oznámením, nýbrž navrhla zároveň, by byla na žalobce uvalena vazba, poněvadž rozhodnutí o tom náleží jedině soudům bez ohledu na případný návrh údajce, byť i tento byl zároveň poškozeným, takže návrh Františka P-а na usnesení soudu v této otázce nemohl vůbec míti vlivu. Ostatně, pokud jde o druhou vazbu, poukázal již odvolací soud správně k tomu, že si ji žalobce zavinil sám tím, že se motákem snažil působiti na osoby nesúčastněné na trestním řízení, by ukryly jeho věci, a jest proto z uvedených již důvodů také nerozhodno, že vědomosti o této okolnosti nabyl trestní soud zase jenom na základě oznámení Františka P-а. Nelze tedy ani návrh Františka P-а, by byla na žalobce uvalena vazba, přičítati žalované straně jako zavinění.
Že nárok na náhradu škody, uplatněný žalobcem podle §u 1330 obč. zák. pro urážku na cti utrpěnou oznámením žalující strany a jejím návrhem na uvalení vazby, je bezpodstatným, vysvítá i z těchto úvah: Podle §u 490 tr. zák. stane se trestným obviňovatel, který uveřejnil některé z obvinění §§ 487 a 488 tr. zák. způsobem, uvedeným v §u 489 tr. zák. (v dílech tiskových, rozšiřovaných spisech nebo vyobrazeních anebo, ač obviňovatel k tomu zvláštními okolnostmi nebyl nucen, veřejně pronesené obvinění), nedokáže-li, že jeho udání jest pravdivým. Bylo-li obvinění proneseno jiným způsobem, než uvedeno v §u 489 tr. zák., je obviňovatel podle druhého odstavce §u 490 tr. zák. trestu prost, když prokáže alespoň takové okolnosti, z nichž plynuly dostatečné důvody, by pronesené obvinění mohlo býti pokládáno za pravdivé. Ze způsobů uveřejnění, uvedených v §u 489 tr. zák., přichází v souzeném případě v úvahu pouze veřejnost obvinění a tu ovšem nelze pochybovati, že se obvinění stalo veřejně, ježto bylo řízeno na četnictvo, pokud se týče na soud, tedy na veřejný úřad. Avšak § 489 tr. zák. vyžaduje dále, by pachatel pronesl obvinění veřejně, nejsa k tomu nucen zvláštními okolnostmi. Uváží-li se, že František P., jako člen představenstva žalované strany byl povinen hájiti zájmy družstva, a že žalovaná strana již vzhledem k uplatňování svých soukromoprávních — Čís. 6745 —
163
nároků proti žalobci měla význačný zájem, by byl žalobce z činu za vinu mu kladeného usvědčen, nelze pochybovati, že tyto okolnosti Františka P-а donutily к volenému jím postupu proti žalobci. Je-li tomu tak, netřeba к jeho beztrestnosti důkazu pravdy ve smyslu prvého odstavce §u 490 tr. zák., nýbrž stačí důkaz pravděpodobnosti ve smyslu druhého odstavce §u 490 tr. zák., by totiž prokázal takové okolnosti, z nichž plynuly dostatečné důvody, by obvinění mohlo býti pokládáno za pravdivé. Že okolnosti takové tu skutečně byly, je, jak již uvedeno, nejlépe zřejmo z toho, že státní zastupitelství vzneslo obžalobu na žalobce pro zločin zpronevěry, musel by proto František P. z případné obžaloby pro urážku na cti spáchané obsahem uvedeného oznámení býti sproštěn.

Citace:

Čís. 6744. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 188-191.