NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4984.

Jde o pacht, nepožívající ochrany nájemců, byly-li za jednotnou úplatu přenechány místnosti k výlučnému užívání pro účele hostinské živnosti.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1925, Rv II 270/25.) Proti příkazu k vyklizení hostinských místností podal vypovězený námitky, jimž procesní soud prvé stolice vyhověl a příkaz zrušil. Odvolací soud ponechal příkaz v platnosti. Důvody: Záštity zákona o ochraně nájemců požívají pouze nájmy, pachty podle §u 7 (1) zákona jenom tehdy, když se jedná o pacht živnosti v najatých místnostech, tedy tehdy, když byly jednou smlouvou najmuty místnosti, druhou zpachtována živnost, neboť jen tehdy je možno mluviti o najatých místnostech. V případě však, o který jde, se věc tak nemá, neboť žalovanému přenechána byla hostinská živnost, jejíž využitkování vyžaduje píle a přičinění žalovaného, takže jde o pacht. Touže smlouvou, touž osobou a za jednotnou úplatu, tedy ne zvláště, přenechány mu místnosti, takže i ony jsou pouze prostředkem výdělečné činnosti, poněvadž se v nich soustřeďuje živnost hostinská, a jsou tedy místnosti ty žalovanému spolupropachtovány. Proto místnostem těm nepřísluší záštita zákona o ochraně nájemců. Byla tudíž žalobkyně oprávněna navrhnouti dle §u 567 c. ř. s., by vydán byl příkaz k vyklizení, jejž bylo dle §u 572 c. ř. s. ponechati v platnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opírající se o dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s., není oprávněno. Jde o výklad smlouvy ze dne 26. ledna 1922, o vyšetření pravého úmyslu stran (§ 914 obč. zák.). Nerozhoduje, že se ve smlouvě, která je nadepsána jako »smlouva nájemní«, mluví o »nájmu«, »nájemném«, »pachtýři«, »pachtovném«, neboť listina o smlouvě nebyla sepsána právníkem a neprávníci při sepisování smluv pachtovních užívají výrazů, hodících se na nájem, a naopak při nájmu výrazů, hodících se na pacht. Než z doslovu a obsahu smlouvy plyne, že byl jí mezi stranami založen poměr pachtovní a nikoliv nájemní. Podle prvého odstavce smlouvy jest předmětem smlouvy hostinská živnost. Jde o požívání, nikoliv užívání smluvního předmětu, jelikož hostinská živnost, by dala užitky, vyžaduje píle a přičinění pachtýřových. »K jejímu vykonávání« byly žalovanému přenechány za jedinou úplatu ve smlouvě uvedené místnosti »k jeho výlučnému užívání pro účele hostinské živnosti«. Jsou proto tyto místnosti pouze prostředkem výdělečné činnosti, poněvadž se v nich soustřeďuje hostinská živnost, nejsou však přímým a bezprostředním předmětem pachtu. Nejsou zvlášť pronajaty, nýbrž jsou s hostinskou živností spolupropachtovány. Ježto tyto místnosti jsou, jak dovoděno, propůjčeny dle vůle smluvních stran k činnosti výdělečné, dodává právní povaha propachtování hostinské živnosti tuto vlastnost celému smluvnímu poměru (§ 1091 obč. zák.). Požívání jich zaniká s požíváním hostinské živnosti. Ustanovení prvého odstavce §u 7 zák. o ochraně nájemníků nepřichází tu v úvahu, poněvadž podle tohoto zákonného ustanovení vztahuje se ochrana §u 1—6 »na pachtovní smlouvy o provozování živnosti v najatých místnostech«, v tomto případě však nejde o najaté místnosti, nýbrž o místnosti, jež s hostinskou živností byly spolupropachtovány. Proto jim ochrana zmíněného zákona nepřísluší.

Citace:

č. 4984. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 839-840.