Č. 9005.


Vyvlastnění: * Státní pozemky nepodléhají vyvlastnění podle § 2 zák. č. 44/27 o stavebním ruchu.
(Nález ze dne 23. ledna 1931 č. 730).
Prejudikatura: Boh. A 3697/24, 8546/30, 8748/30.
Věc: Jan Michal v K. (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti župnímu úřadu v Mukačevě o vyvlastnění pozemku pro stavbu obytného domku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Vyvlastňovacím nálezem z 30. března 1928 vyvlastnil hlavnoslužnovský úřad ve Velké Berezné k žádosti st-lově podle § 4 zák. č. 44/27 pozemek ve výměře 2000 m2 z parcely čís. 86a, zapsané ve vl. č. 7 pozemkové knihy obce K. na jméno čsl. státu a užívané z části ředitelstvím státních drah v Košicích, z části pak ředitelstvím státních lesů a statků v Užhorodě, pro zřízení živnostenské provozovny drobného živnostníka.
K odvolání ředitelství státních drah v Košicích zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím nález tento ze tří důvodů; jednak proto, že podle cit. zákona pozemky státu nepodléhají vůbec vyvlastnění, dále proto, že st-l proti předpisu zákona neobrátil se na příslušné ministerstvo, aby mu požadovaný pozemek dobrovolně prodalo, nýbrž žádal přímo za jeho vyvlastnění, a konečně proto, že u st-le, jenž požadovaný pozemek měl od státní správy k účelům obytným a živnostenským již najatý na 20 let, nebyla dána zákonná potřeba opatřovati si staveniště.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Na sporu je v prvé řadě otázka, zda státní pozemky podléhají vyvlastnční podle zák. č. 44/27 o stav. ruchu. O vyvlastnění pojednává tento zákon v § 2, kde praví zcela všeobecně, že pozemky dosud nezastavěné nebo zastavěné, avšak k obývacím účelům nezužitkované, mohou býti vyvlastněny pro stavbu obytných domů a jiných budov tam blíže uvedených. Toto všeobecné znění samo o sobě by jistě nasvědčovalo tomu, že vyvlastnění podle tohoto zák. předpisu podléhají pozemky všeho druhu, tedy i státní. Leč srovná-li se toto ustanovení s předpisem § 1 téhož zák., dlužno dospěti k názoru opačnému. V tomto § 1 se sice také úvodem v odst. 1 praví, že jako staveniště pro stavby uvedené v § 2 lze použiti nejprve pozemků státních, avšak hned v následujícím odstavci je podáno vysvětlení, v čem tato možnost použiti státních pozemků spočívá, t. j. že státní správa se zmocňuje, aby pozemky pro tyto stavby způsobilé, jichž nehodlá sama zastavěti nebo používati k účelům veřejným, prodala za náhradu obecné jejich, hodnoty, a v odst. 3 se k tomu dodává, že o návrhu a podmínkách zcizení rozhoduje min. fin. v dohodě s min., v jehož správě jest pozemek. Že skutečně toto získání dobrovolným prodejem jest jediným způsobem, jak možno dospěti k použití státních pozemků pro stavby v zákoně uvedené, a že zákonodárce nechtěl připustiti nucené vyvlastnění jich proti vůli oněch orgánů státní správy, v jejichž správě se dotčený pozemek nalézá, vyplývá právě z výslovného ustanovení zákona, jímž se těmto orgánům dovoluje zciziti státní pozemky jedině tenkráte, jestliže jich nehodlají samy zastavěti nebo použiti k účelům veřejným. Je zřejmo, že zákonodárce chtěl zájem státu v tomto směru míti za všech okolností zabezpečený, tím však zároveň také dal jasně na jevo, že tento zájem nesmí býti zmařen, což by se ovšem mohlo státi, kdyby se připustilo, že státní pozemky mohou býti vyvlastňovány; dostatečnou ochranou by tu nebylo ani ustanovení § 5 odst. 5 cit. zák., neboť v tomto případě by mohl stát odvrátiti od sebe vyvlastnění pozemku jen provedením stavby uvedené v § 2 téhož zák. a nemohl by uskutečniti již použití pozemku toho pro jiný účel veřejný, třebas byl sebe naléhavější.
Z důvodů těchto se tedy podává, že pozemky státní nelze podle zák. č. 44/27 vůbec vyvlastňovati a že tedy prvý důvod, o nějž žal. úřad svoje rozhodnutí opřel, jest ve shodě se zákonem. Ježto pak tento důvod sám o sobě stačil ke zrušení vyvlastňovacího nálezu prvé stolice, bylo stížnost podanou do nař. rozhodnutí zamítnouti jako bezdůvodnou, aniž se musil nss zabývati dalšími námitkami stížnosti, jimiž napadá ostatní dva důvody, o něž žal. úřad rozhodnutí to opřel.
Citace:
č. 9005. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 262-263.