NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2 - Vznik záporného kompetenčního konfliktu

Č. 11972.

Stavební právo (Praha): Pravomoc státní regulační komise při určení přehledného plánu regulačního a zastavovacího, práva a povinnosti majitelů pozemků, postižených disposicemi plánu, a hranice pro přezkoumání disposic plánu nss-em (zřízení obchodního přístavu na Smíchově).
(Nález ze dne 12. června 1935 č. 16815/35.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 9663/32 a j.
Věc: Hermína P. a spol. v P. (adv. Dr. Jaromír Basch z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o přehledný regulační a zastavovací plán.
Nař. rozhodnutí, pokud se týká výškového omezení skladištních budov na pozemcích st-lů, se zrušuje pro vadnost řízení. Jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdilo min. prací přehledný regulační a zastavovací plán kat. území Smíchova, podle něhož projektováno jest na pozemcích st-lů, ležících u vorového přístavu na levém břehu Vltavy, zřízení dvoupatrových skladištních budov pro budoucí obchodní přístav, na nějž vorový přístav má býti přeměněn.
Námitky vznesené v námitkovém řízení, jimiž st-lé domáhali se toho, aby buď byla přehledným plánem stanovena přípustnost zastavění dotyčných pozemků budovami obytnými, nebo aby pozemky ty zatím z regulace byly vypuštěny, zamítl žal. úřad a vyhověl st-lům pouze potud, že stanovil u skladišť výškové zastavění na 3 etáže, t. j. na přízemí a dvě — 934
patra. Dodatky k námitkám, které st-lé podali teprve po uplynutí vyhlášené lhůty, odmítl žal. úřad jako opožděné.
O stížnosti, do tohoto rozhodnutí podané, uvažoval nss takto:
Ve věci samé vytýkali st-lé již v řízení námitkovém: 1. že zřízení obchodního přístavu na Smíchově není zapotřebí, ježto Praha má již obchodní přístav v Holešovicích; 2. že i kdyby bylo zapotřebí zříditi v Praze druhý obchodní přístav, pak by tento účelněji a s menší újmou pro soukromé interesenty mohl býti zřízen na pozemcích ležících na břehu Vltavy dále proti proudu, na nichž obytné budovy stavěti se nedají, a kde je terén příhodnější; 3. že se pozemky st-lů nehodí pro zří- zení skladišť, ježto jsou značně vyvýšeny nad břehem, takže nelze jich dosáhnouti pohyblivými jeřáby, a nemají vhodného příjezdu z dráhy, naproti tomu však že se pozemky ony hodí vynikající měrou za staveniště pro obytné domy, ježto se nalézají v zastavěném okolí poblíž předmostí Vytoňského mostu, ve zdravé slunečné poloze, bez kouře a s vyhlídkou proti Vyšehradu; 4. že proti úmyslu zříditi na pozemcích st-lů Skladiště mluví i důvody estetické, poněvadž skladištní čtvrť v těchto místech velmi nepříjemně by kontrastovala se staroslavným Vyšehradem a pohled na ni s protilehlého Vyšehradu a s dráhy byl by velmi neutěšený; 5. že i kdyby snad skladiště ona měla býti zřízena, není důvodu pro omezení, aby směla míti jen dvě etáže.
ad 1. Na námitku první odpovědělo min. ve svém rozhodnutí, že zřízení obchodního přístavu dlužno pokládati za jednu ze základních podmínek stavebního rozvoje města Prahy po rozumu §§ 1 a 2 zák. o státní regulační komisi, neboť Praha vyžaduje pro svůj budoucí obchodní a hospodářský rozvoj, aby v jižní části města bylo uskutečněno spojení s jihem a západem země a to jak po vodě, tak po železnici a aby doprava po vodě měla spojení s dopravou železniční, což možno docílili jen zřízením obchodního přístavu v jižní části města. Tento přístav lze vzhledem k situaci řečiště a řešení úpravy Vltavy nad Prahou získati jen přeměnou dosavadního přístavu vorového na přístav obchodní podle projektu vypracovaného komisí pro úpravu řeky Vltavy a jejích přítoků a převzatého celkem beze změny do přehledného plánu. Při tom poznamenalo min. (bod 126), že potřebu dotčeného obchodního přístavu nelze posuzovati jen s hlediska nynějších dopravních poměrů a podle dat dopravy nynější, nýbrž že dlužno míti zřetel i na poměry budoucí, až provedeno bude pokračování vodní dopravy směrem jižním a západním, neboť podle zák. č. 50/1931 Sb. počítati jest se splavněním Vltavy až do Budějovic a se splavněním Berounky až do Plzně. Po rozvinutí vodní dopravy a zřízení obchodního přístavu na Smíchově nebude také zboží dovážené od severu a určené pro jižní část města Prahy vykládati se v Holešovicích a dopravovati po nápravě na Smíchov, nýbrž bude po vodě dopravováno přímo do přístavu smíchovského.
Z toho, co uvedeno, je patrno, že stížnost neprávem namítá, že žal. úřad nezkoumal otázku, zda jeví se potřeba, aby vedle obchodního přístavu v Holešovicích zřízen byl ještě nový obchodní přístav na Smíchově, neboť žal. úřad tuto otázku zkoumal a ji také rozřešil, ovšem ve smyslu kladném, st-lům nepříznivém, že totiž přístavu toho je zapotřebí jednak vzhledem k zamýšlenému splavnění řeky Vltavy a řeky Berounky a s tím souvisejícímu rozšíření lodní dopravy naznačenými směry, jež v těchto místech má získati připojení na dopravu železniční, jednak se zřetelem na potřebu, aby zboží dopravované po vodě od severu a určené pro jižní část města, nemusilo bytí vykládáno v Holešovickém přístavu a voženo dále přes Prahu po nápravě, nýbrž aby zboží ono mohlo býti po vodě dopraveno přímo do přístavu jižní části města, pro kterou je určeno.
Uvádí-li stížnost při tom, že z Povltaví lze i v budoucnosti počítati jen s dopravou takového zboží, které se ve skladištích neuskladňuje (dříví, kamení, písek), sluší poznamenati, že žal. úřad uznal potřebu zřízení skladiště i se zřetelem na lodní dopravu směrem severním a západním, a ohledně této potřeby stížnost žádných konkrétních námitek neformuluje.
Zda žal. úřad potřebu přístavu také věcně správně rozřešil, zejména zda správně odhadl budoucí důležitost tohoto přístavu, dav mu přednost před zastavěním dotčeného území budovami obytnými, nemůže nss zkoumati, ježto jde o otázky odborně technické, resp. odborně hospodářské, jejichž řešení vymyká se kognici nss-u a musí ponecháno býti odborným úřadům, jakými jsou jak min. prací, tak i státní regulační komise.
ad 2. K námitce st-lů, že i kdyby bylo zapotřebí zřízení druhého obchodního přístavu v Praze, pak by tento účelněji a s menší újmou pro majitele postižených pozemků mohl býti zřízen někde jinde na pozemcích ležících výše proti proudu, které nehodí se k zastavění obytnými budovami, odpověděl žal. úřad, že budoucí hospodářský a obchodní vývoj Prahy vyžaduje toho, aby budoucí přístav byl zřízen právě v jižní části města, kde je možno dosíci spojení s jihem a západem země jak po vodě, tak po železnici a sloučení doprav obojího druhu, a že se zřetelem na situaci řečiště a řešení úpravy Vltavy nad Prahou může se tak státi jedině přeměnou smíchovského přístavu vorového na přístav obchodní.
Poněvadž st-lé pozemky, na nichž podle jejich mínění měla by skladiště býti zřízena, blíže neoznačili a v námitkovém řízení nepředložili konkrétní návrh řešení jiného, podle jejich náhledu veřejným zájmům stejně vyhovujícího, k němuž musil by úřad zaujmouti stanovisko, musil nss uznati uvedenou odpověď žal. úřadu po stránce formální za dostatečnou, po stránce věcné pak nemohl správnost její přezkoumati, ježto i tu jedná se o otázku odborně technickou, kterou nss není povolán řešiti.
ad 3. K námitce, že se pozemky st-lů nehodí k tomu, aby na nich byla zřízena skladiště pro budoucí obchodní přístav, a že naproti tomu z důvodů zdravotních, estetických a hospodářských hodí se zvláště k tomu, abv byly zastaveny budovami obytnými, uvedl žal. úřad, že pozemky ony, ležící jak při uliční komunikaci, tak při železnici a vodě, mají právě naopak pro skladiště velice výhodnou situaci, ježto umožňují skládání zboží s jednoho dopravního prostředku na jiný. Okolnost, že neleží přímo u vorového přístavu, není podle nař. rozhodnutí závadou, ježto v přístavu možno snadno zříditi visutou jeřábovou dráhu.
Stížnost namítá proti tomu, že žal. úřad měl uvedené pozemky určití k zastavění budovami obytnými, neboť odnětí jich tomuto účelu znemožní stavební rozvoj města na nejvhodnějším k tomu místě, čímž způsobena bude škoda, kterou nevyváží zřízení skladišť pro obchodní přístav, jehož projekt je velmi nejasný a s jehož uskutečněním nelze počítati v dohledné době.
Již svrchu bylo řečeno, že nss nemůže věcně rozhodovati o tom, zda veřejnému zájmu bude lépe poslouženo tím, když pozemky st-lů vyhradí se pro zastavění budovami obytnými, než když budou reservovány pro skladištní budovy budoucího lodního přístavu, může však úsudek úřadu v tom směru přezkoumati s hlediska § 6 odst. 2 zák. o ss. K námitce stížnosti, že s uskutečněním lodního přístavu nelze počítati v dohledné době a že projekt tohoto přístavu je nejasný, sluší poznamenati, že přehledný plán, jak nss již v nál. Boh. A 9663/32 vyslovil a blíže dovodil, není omezen jen na regulace, jichž provedení je možné již v době nejblíže příští, ani na projekty technicky již úplně zralé, nýbrž že pro pojetí dotčeného projektu do přehledného plánu stačí, když projekt ten je vůbec proveditelný a v dohledné době uskutečnitelný.
Stížnost netvrdí, že projekt obchodního přístavu je technicky neproveditelný, nýbrž uvádí, že je nejasný, a snaží se dovoditi, že potřeba jeho není taková, aby mohlo býti počítáno s jeho uskutečněním v dohledné době. Proč projekt onen, který podle nař. rozhodnutí byl celkem převzat z projektu vypracovaného komisí pro úpravu řeky Vltavy a jejích přítoků, je nejasný, stížnost blíže neuvádí, a není tedy v tomto směru dostatečně konkretisována.
Je-li potřeba obchodního přístavu na Smíchově taková, aby mohlo vážně býti počítáno s jeho zřízením v dohledné době, je otázkou skutkovou, kterou nss nemůže řešiti po stránce věcné, nýbrž pouze v tom směru, měl-li žal. úřad pro svůj úsudek, že projekt druhého obchodního přístavu není nějakým projektem vágním, nýbrž projektem, s jehož uskutečněním v dohledné době dlužno počítati, dostatečnou oporu ve zjištěných skutečnostech.
Jak již svrchu uvedeno, nepodařilo se stížnosti zvrátiti úsudek žal. úřadu o potřebě druhého obchodního přístavu vůbec, pro úsudek pak, že potřeba ona je do té míry aktuelní, že již při sdělávání přehledného plánu dlužno vážně s budoucími zřízením přístavu počítati, měl žal. úřad dostatečný podklad ve zjištění, že podle zák. č. 50/31 Sb. počítá se se splavněním řeky Vltavy od jezu v R. u Č. B. až po její ústí do Labe a se splavněním Berounky od Plzně až k jejímu ústí do Vltavy, což vyžádá si zřízení druhého obchodního přístavu v Praze. Na tom nic nemění okolnost, že žal. úřad v bodě VI. svého rozhodnutí činí určité disposice ohledně obchodního přístavu, neboť disposice ty činí úřad jen z opatrnosti, kdyby proti jeho očekávání a přesvědčení přece snad ke změně projektu došlo. Za tohoto stavu nemohl také nss shledati nějak vadným úsudek žal. úřadu, že veřejnému zájmu, jaký je na zřízení obchodního přístavu, musí ustoupiti veřejný zájem, jemuž bylo by vyhověno, kdyby dotyčné území bylo věnováno zastavění domy činžovními.
ad 4. Je pravda, že žal. úřad ve svém rozhodnutí nezabývá se sice výslovně otázkou, zda esteticky lépe by působilo zastavění pozemků st-lů domy obytnými než budovami skladištními, leč z celého jeho rozhodnutí je patrno, že veřejný zájem na uskutečnění přístavu obchodního a s tím související výstavbě skladištních budov považuje za tak mocný, že mu musí ustoupiti i ohledy estetické. Zda žal. úřad správně odvážil naléhavost obou zájmů, vymyká se rovněž přezkoumání nss-em.
ad 5. K námitce, týkající se omezení výškového zastavění skladišť, uvedl žal. úřad, že st-lům bylo částečně vyhověno tím, že podle podmínky III-21 bylo výškové zastavění skladišť stanoveno na 3 etáže, a že další zvýšení nelze připustiti, aby nebyl zakryt pohled na protější Vyšehrad.
Stížnost proti tomu namítá, že přímý pohled na Vyšehrad je jen z nábřeží, který stavbami rušen není, a že se snad jedná o pohled, který mají obyvatelé domů na západní straně Přístavní ulice, což zakládalo by nezákonnost nař. rozhodnutí, neboť úkolem regulačního plánu není, aby hájil soukromý zájem určité skupiny jednotlivců na úkor st-lů.
Stížnosti dáti je za pravdu v tom, že st-lé byli by povinni dáti si líbiti omezení své stavební volnosti přehledným plánem jen z důvodů, které mají oporu v zájmu veřejném. Nař. rozhodnutí však neuvádí, odkud má zachován býti pohled na Vyšehrad, a zda a v čem záleží veřejný zájem, aby pohled na Vyšehrad, který má na zřeteli, nebyl rušen, takže není z něho patrno, nejde-li skutečně snad jen o zájem určité skupiny jednotlivců, jak tvrdí stížnost.
Z důvodu toho bylo nař. rozhodnutí v tomto bodě zrušiti pro vadnost řízení, jinak však zamítnouti bylo stížnost pro bezdůvodnost.

Citace:

Vznik záporného kompetenčního konfliktu. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 882-884.