NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13795.

Vymáhající věřitel, veda exekuci na movité věci dlužníka v moci osoby třetí, nemusí již v exekučním návrhu tvrditi, že tato osoba je ochotna svršky vydati.
Rekursní soud nesmí přihlížeti k tomu, že jde o zbytečné hromadění exekučních návrhů, nevytýkal-li dlužník v rekursu proti povolení exekuce nic v tomto směru.
(Rozh. ze dne 26. září 1934, R I 697/34.)
Soud prvé stolice povolil k vydobytí peněžité pohledávky proti Magdaleně D-ové exekuci na svršky jsoucí u manželů V-ových. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Vymáhající věřitelé v exekučním návrhu, by jim byla povolena exekuce na movitosti, uvádí, že svršky jsou u manželů V-ových. Podle § 262 ex. ř. lze vésti exekuci zabavením a uschováním movitých hmotných věcí dlužníkových, které jsou u třetí osoby, jen, je-li třetí osoba ochotna je vydati. Že manželé V-ovi jsou ochotni svršky vydati, vymáhající věřitelé vůbec netvrdí a proto předpokladu pro povolení exekuce, jakž předepisuje § 55, druhý odstavec, ex. ř., tu není. Ostatně vymáhající věřitelé navrhují i exekuci zabavením a přikázáním k vybrání nároku povinné strany proti manželům V-ovým na vydání a vrácení předmětů, ohledně kterých žádají zabavení. Již z toho je zjevno, že vymáhající věřitelé, mohou žádati jen zabavení a přikázání nároků na vydání a vrácení věcí u třetích osob se nalézajících a nikoliv ještě mimo to zabavení uvedených věcí, zabavením nároku toho jest také vyčerpáno veškeré právo majetkové dlužnici k zabaveným věcem patřící.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nelze souhlasiti s názorem rekursního soudu, že vymáhající věřitel, veda exekuci na movité věci dlužníka jsoucí v držení osoby třetí, musí již v exekučním návrhu tvrditi, že tato třetí osoba je ochotna svršky vydati. Nic takového neplyne ani z ustanovení § 54 ex. ř., ani z předpisu § 262 ex. ř. Nelze také na vymáhajícím věřiteli žádati, by si vyžádal před zahájením exekuce takový souhlas, ježto, i kdyby dala třetí osoba souhlas, nebylo by lze vykonati exekuci, kdyby při výkonu exekuce odepřela věci vydati po rozumu § 262 ex. ř. Nehledíc k tomu má výkon exekuce dlužníka překvapili (§§ 3 a 55 ex. ř.), čemuž by nebylo, kdyby třetí osoba, jež svršky dlužníkovy má v držení, předem o zamýšleném výkonu exekuce věděla, neboť by o tom mohla dlužníka vyrozuměti, a tak snadno by mohl býti zmařen účel, který zákon sleduje tím, že nepřipouští slyšení dlužníka před povolením exekuce na movité věci. Nelze proto souhlasili s názorem rekursního soudu, že navrhovaná exekuce zabavením svršků dlužnice jsoucích v držení manželů V-ových neměla býti povolena prvým soudem proto, že vymáhající věřitelé netvrdili v exekučním návrhu, že manželé V-ovi jsou ochotni k vydání těchto svršků. Než rekursní soud uvádí dále, že exekuce neměla býti povolena i proto, že další navrhovanou a povolenou exekucí zabavením nároku na vydání a vrácení těchto svršků jest vyčerpáno veškeré majetkové právo dlužnice k zabaveným věcem. Tím chtěl rekursní soud zřejmě naznačili, že šlo o zbytečné hromadění exekučních návrhů a že proto měla býti povolena podle § 14 ex. ř. jen exekuce zabavením nároků na vydání věci. Než tento názor stěžovatelé napadají právem, neboť rekursní soud přehlédl, že dlužnice nevytýkala nic v rekursu v tomto směru, a proto se neměl rekursní soud vůbec zabývat! spornou věcí s tohoto hlediska a, pokud tak učinil a z tohoto důvodu zamítl nárok na povolení exekuce zabavením věcí dlužnice jsoucích v držení manželů V-ových, stalo se tak neprávem.

Citace:

Čís. 13795. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 127-128.