NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 10817.

Pro nárok obce proti státu, by jí žalovaný stát nahradil náklad, jejž zaň učinila a jejž měl podle zákona sám učiniti (vyplacení zaopatřovacích požitků), jest přípustný pořad práva.
(Rozh. ze dne 22. května 1931, R II 167/31.)
Žalující obec domáhala se na československém eráru zaplacení toho, co vyplatila v době od 1. ledna 1924 do 31. prosince 1929 městskému lékaři Dr. J-ovi na odpočivných požitcích. Žalovaný stát vznesl proti žalobnímu nároku námitku nepřípustnosti pořadu práva, ježto otázku, jakou pensi měl a má stát vypláceti Dr. J-ovi, nelze řešiti pořadem práva. Soud prvé stolice vyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva a odmítl žalobu, uváživ, že rozhodnutí sporu závisí na řešení otázky, zda a v jaké výši přísluší žalující obci proti žalovanému eráru podle příslušných zákonů nárok na náhradu odpočivných požitků, obcí Dr. J-ovi dosud vyplácených, že jde tedy o řešení otázky veřejnoprávní, o které nepřísluší rozhodovati soudům, nýbrž správním úřadům (rozh. nejv. soudu čís. sb. 6461). Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: I podle spisu i podle skutkového děje napadeného usnesení opírá žalobkyně svůj žalobní nárok skutkově i právně o předpisy §§ 1042, 1036 a 1037 obč. zák., po případě uplatňuje nárok z bezdůvodného obohacení. Tyto nároky jsou vesměs soukromoprávní povahy, prameníce v předpisech obč. zákona a jest o nich rozhodovati řádným soudům. Otázka, kolik vlastně stát podle příslušných zákonných předpisů měl platit Dr. J-ovi, nemůže býti se žalobními nároky směšována. I kdyby snad povolány byly k jejímu rozhodnutí orgány správní, mohl by soud v tomto sporu, a ovšem s účinkem jen pro strany rozepře, o ní rozhodnouti jako o kterékoli jiné předurčující otázce, leč že by se rozhodl k postupu podle § 190 c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Otázku, zda jde o poměr veřejnoprávní, či soukromoprávní, jest řešiti podle povahy právního poměru, z něhož jest vyvozován žalobní nárok. Žalující obec žádá, by jí žalovaný stát nahradil náklad, který zaň učinila a který měl podle zákona sám učiniti. Obec a stát vystupují tu jako právní podměty sobě na roven postavené, takže žalobní nárok opřený především o ustanovení § 1042 obč. zák. jest nárokem soukromoprávním, o němž nemohou rozhodovati úřady správní, nýbrž podle § 1 j. n. a § 1 obč. zák. jen soudy. Nemá významu tvrzení dovolacího rekursu, že nárok Dr. J-a proti státu na placení pense jest povahy veřejnoprávní, neboť tento nárok není předmětem sporu. Spor se týká náhradního nároku obce jako osoby třetí a náhradní nárok podle § 1042 obč. zák. jest nárokem novým, na právním důvodu pohledávání obcí zaplaceného nezávislým. Zdali a pokud jest žalobní nárok v občanském právu skutečně odůvodněn, bude otázkou věcného rozhodování rozepře, pro něž jest soud oprávněn rozřešiti si také předurčující otázky veřejnoprávní nebo postupovati podle § 190 c. ř. s., jak správně uvedl rekursní soud. Rozhodnutí čís. 6461 sb. n. s., jehož se dovolává stěžovatel, nedopadá na projednávanou věc, neboť v něm šlo o žalobu státu proti válečnému poškozenci o vrácení neprávem vybraného invalidního důchodu podle § 1431 obč. zák., tudíž o případ skutkově i právně zcela rozdílný. Napadené usnesení vyhovuje stavu věci a zákonu a neoprávněnému dovolacímu rekursu nebylo lze vyhověti.

Citace:

Čís. 10817. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 749-750.