NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 144 dis.

V disciplinárních věcech proti advokátům jest přípustná žádost o milost.
(Rozh. z 9. května 1932, Ds III 41/30.)
Dr. E. G., advokátní koncipient v M., byl pravoplatným rozsudkem disciplinárního soudu pro věci advokátů odsouzen k trestu prodloužení advokátní praxe o půl roku. Odsouzený si podal žádost o prominutí disciplinárního trestu milostí presidenta republiky.
Nejvyšší soud nedoporučil, aby žadateli byla milost udělena.
Z důvodů:
Podle obdoby ustanovení § 514 odst. 3 tr. ř. lze žádost o milost doporučiti, jsou-li dány důležité důvody, aby trest byl zmírněn nebo prominut. U žadatele však není podstatných a závažných okolností, které by odůvodňovaly prominutí neb zmírnění disciplinárního trestu. Ani poukaz na četnou rodinu, uvedený v žádosti o milost, není v tomto případě rozhodný, neboť prodloužením přípravné praxe advokátní se u žadatele na dosavadním stavu jeho schopnosti k podpoře rodiny nic nezmění. Pokud správní výbor advokátní komory v Turč. Sv. Martině, který doporučuje odmítnutí žádosti o milost, vychází snad z názoru, že udělení milosti presidentem republiky ve věcech disciplinárních je nepřípustné, nejvyšší soud nesouhlasí s tímto názorem a poukazuje na dobrozdání ze dne 12. XI. 1923 v disciplinární věci Ds II 6/|20 (viz též pojednání prof. Dra Františka Weyra »O rozsahu práva presidenta republiky čsl. udíleti amnestii a abolici podle § 64 a § 103 ústavní listiny«, uveřejněné v »Časopise pro právní a státní vědu«, roč. V., str. 145, a stať Dr. O. Scholze v »Slovníku veřejného práva československého« str. 4).

Citace:

čís. 144 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 407-407.