Čís. 15186.
Spoluvlastník nemovitosti dané do dražby není oprávněn k rekursu proti příklepu z důvodu, že druhý spoluvlastník nebyl o dražbě zpraven. Nedostatek zpravení spoluvlastníka odůvodňuje sám o sobě jeho rekurs proti udělení příklepu, i kdyby byl jiným způsobem zvěděl o dražbě. Zrušiti jest příklep celé nemovitosti, byla-li nemovitost dražena jako celek a podle týchž dražebních podmínek.

(Rozh. ze dne 8. května 1936, R II 95/36.)
Do udělení příklepu v exekuci nucenou dražbou nemovitostí podali rekurs spoluvlastníci nemovitostí tvrdíce, že jeden z nich nebyl o dražbě zpraven. Rekursní soud vyhověl rekursu a zrušil usnesení prvého soudu o příklepu a nařídil prvému soudu, by postupoval podle §§ 171 až 173 ex. ř. Důvody: Podle § 171 ex. ř. jest dražební vyhlášku doručiti mezi jiným i straně povinné, a to podle předpisů platných o doručování žalob, tedy k vlastním rukám. V souzeném případě nebyla dražební vyhláška doručena jednomu ze spoludlužníků vůbec, neboť nebylo při doručování dbáno ustanovení § 106 c. ř. s. O tom ovšem soud exekuční nevěděl, neboť doručný list o vyhlášce dražební byl podepsán jménem stěžovatelovým, ale podpis připojila jeho manželka nezmocněná k přijetí takové poštovní zásilky. Neprávem byl proto udělen příklep, ježto vadila tomu překážka § 184 čís. 3 ex. ř.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu vydražitelovu odmítl rekurs povinné Ludmily K. do usnesení prvého soudu, a pokud šlo o druhého spoluvlastníka, dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Předeslati jest, že dovolací rekurs jest přípustný, ježto usnesení první stolice (udělující příklep) nebylo vlastně zrušeno — jak to vyjádřil rekursní soud —, nýbrž změněno tak, že příklep nebyl udělen. Ve věci samé jest do volací rekurs jen v příčině Ludmiily K. odůvodněn. Ta byla totiž o dražbě konané 28. ledna 1936 zpravena, k ní se však nedostavila a odporu nepodala, takže nebyla k rekursu proti udělení příklepu podle 1. věty § 187 ex. ř. oprávněna. Oprávnění k rekursu nemůže odvozovali ani z ustanovení poslední věty 1. odstavce § 187 ex. ř., podle které vada uvedená v § 184 čís. 3 může býti uplatněna do 14 dnů po dražebním stání rekursem osobami, které mají býti podle § 171, odst. 1 ex. ř. zpraveny o dražbě, i tehdy, když nebyly při dražebním stání přítomny. To neznamená, že by byly k rekursu oprávněny osoby o dražbě zpravené i v příčině osob o dražbě nezpravených, nýbrž toto ustanovení, jak patrno již z jeho genese, se vztahuje jen na účastníky, kteří nebyli o dražbě zpraveni. Vždyť zákon ustanoveními § 187 v původním znění chránil především důvěru vydražitelovu v platnost dražby, a ježto dražební rok se beztak veřejně vyhlašuje, poskytl právo k rekursu proti uděleni příklepu jediné účastníkům, kteří při dražebním, roku byli přítomni a pro vady v § 184 ex. ř. vytčené marně odpor vznesli (§ 186 ex. ř.). Nemohl proto podle tohoto původního doslovu nedostatek zpravení vytýkati ani účastník, který porušením zákona nebyl o dražbě zpraven a k ní se nedostavil. A zjevně jen tomuto nedostatku měl odpomoci čl. VIII. čís. 24 novely čís. 118/1914 ř. z., který připojil k prvnímu odstavci § 187 zmíněnou poslední větu. Povinná Ludmila K, byla však o dražebním stání zpravena, a proto jí ani podle nového znění § 187 ex. ř. právo k rekursu nepříslušelo. Jinak je tomu ohledně povinného Hynka K, který o dražbě nebyl zpraven a do 14 dnů podal rekurs proti udělení příklepu. Podle toho, co bylo právě vyloženo, byl tedy tento povinný oprávněn k rekursu a je bezvýznamné, zda i bez soudního zpravení o dražbě zvěděl a zda mohl se jí zúčastniti (§ 477 čís. 4 c. ř. s.), neboť okolnost, že účastníci o dražebním stání zvěděli nebo podle vyhlášek aneb z jiných důvodů zvěděti mohli, nenahrazuje náležitost skutečného doručení dražebního ediktu, jejíž nedostatek sám o sobě podle § 184 čís. 3 ex. ř. a § 187 ex. ř. by dostačil k odůvodnění odporu proti příklepu a stačí k odůvodnění rekursu. Rekurs povinného Hynka K. byl proto odůvodněn a právem mu rekursní soud vyhověl. Přes to však, že byl rekurs Ludmily K. odmítnut a že Hynku K. náleží jen ideální polovice nemovitosti do dražby dané, nemůže provedená dražba v příčině polovice Ludmily K. zůstati v platnosti, neboť celé nemovitosti byly draženy jako jednotný celek a podle týchž dražebních podmínek, takže odépření příklepu v příčině ideální části má za následek odepření příklepu v příčině celé nemovitosti.
Citace:
Čís. 15186. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 538-539.