NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 2097.

Legie jsou dosud samostatným oddílem československého vojska ve smyslu článku V zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863.
(Rozh. ze dne 21. září 1925, Zm I 314/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 3. března 1925, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti cti podle §u 488 tr. zák. a článku V zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863. Důvody:
Soud prvé stolice uznal obžalovaného vinným přestupkem proti bezpečnosti cti podle §u 488 tr. zák. a článku V zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863, spáchaným na čs. legionářích jako samostatném oddělení čs. vojska. Zmateční stížnost napadá tento rozsudek důvodem zmatečnosti podle §u 281 čís. 10 tr. ř. uvádějíc, že výrok obžalovanému za vinu kladený byl nesprávným výkladem zákona pojat pod ustanovení článku V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863. V době, kdy obžalovaný výrok pronesl, t. j. dne 10. února 1925, nebyly prý již čs. legie samostatnou částí čs. armády. Branným zákonem Čs. republiky ze dne 19. března 1920, čís. 193 sb. z. а n., jenž nabyl účinnosti dne 9. dubna 1920, byla čs. branná moc sjednocena, čs. legionáři splynuli v důsledku toho po svém návratu do vlasti s ostatní brannou mocí v jednotný celek. Pokud zejména jde o ruské legie, jež se vrátily do vlasti později, než ostatní legie, byl nařízením vlády republiky Čs. ze dne 8. ledna 1921, čís. 8 sb. z. a n. za den jejich návratu ustanoven den 30. listopadu 1920. Názoru zmateční stížnosti, že legie nebyly dne 10. února 1925 již samostatným oddílem čs. vojska, nelze však přes to přisvědčiti. V tomto směru dlužno zdůrazniti, že zákony, jimiž byly postupně upraveny výjimečné poměry, zejména určité právní nároky a výhody příslušníků legií (tak zákony ze dne 23. května 1919, čís. 282 sb. z. a n., ze dne 24. července 1919, čís. 462 sb. z. a n., a ze dne 4. března 1920, čís. 151 sb. z. a n.), jmenují legie důsledně čs. zahraničními vojsky, čs. legionářskou (revoluční, zahraniční) armádou a že již sama skutečnost, že legie bojovaly a po státním převratu ještě jistou dobu trvaly mimo hranice Čs. republiky, přinášela nezbytně s sebou, že legie měly po celou dobu svého trvání své samostatné zřízení, že tedy tvořily po celou tuto dobu samostatné oddíly čs. vojska. Není v tom ohledu bez významu ani, že pro vyřizování shora zmíněných záležitostí legionářů zřízena byla při ministerstvu Národní obrany zvláštní kancelář československých legií (zákon ze dne 4. března 1920, čís. 151 sb. z. a n.) ani, že se práva a nároky legionářů liší od práv a nároků ostatních příslušníků armády.

Citace:

č. 2385. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 332-337.