NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 945.

Ustanovení § 6 tr. ř. o nevčítání dnů poštovní dopravy do lhůty platí i tehdy, byla-li do rozsudku, ústně prohlášeného, opovězena zmateční stížnost u soudu pobytu.
(Rozh. ze dne 3. října 1922, Kr I 907/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání stížnosti obžalovaného do usnesení krajského soudu v Čes. Budějovicích ze dne 2. června 1922, kterým byla, jeho dne 28. dubna 1922 u okresního soudu v Č. Krumlově protokolárně ohlášená zmateční stížnost do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Čes. Budějovicích ze dne 25. dubna 1922 zavržena, zrušil napadené usnesení a uložil nalézacímu soudu, by dále jednal dle § 285 tr. ř. a bodu 5. § 2 zák. ze dne 31. prosince 1877 čís. 3 ř. zák. z roku 1878.
Důvody:
Obžalovaný, byv odsouzen rozsudkem krajského soudu v Čes. Budějovicích ze dne 25. dubna 1922 pro zločin krádeže do těžkého a zostřeného žaláře na 6 měsíců, ohlásil dne 28. dubna 1922 u okresního soudu v Č. Krumlově protokolárně zmateční stížnost a odvolání, žádaje zároveň za doručení opisu rozsudku, a tento protokol došel ke krajskému soudu v Čes. Budějovicích dne 29. dubna 1922, tudíž teprve 4. dne po vyhlášení rozsudku, jež se stalo za přítomnosti obžalovaného. Toto ohlášení zmateční stížnosti bylo usnesením krajského soudu v Čes. Budějovicích ze dne 2. června 1922 v té úvaze dle § 1 čís. 1 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 zák. ř. z roku 1878 zavrženo, že ustanovení § 81 odstavec druhý tr. ř. na tento případ, ve kterém lhůta opovědní běží od ústního prohlášení rozsudku, se nevztahuje a tudíž ohlášení zmateční stížnosti, jež dle § 284 tr. ř. ve 3 dnech u sborového soudu prvé stolice státi se musí, jest opožděno. Stížnost obžalovaného do tohoto usnesení u okresního soudu v Č. Krumlově protokolárně podaná, jest opodstatněna. Je sice pravda, že dle § 284 tr. ř. má zmateční stížnost ohlášena býti v tom případě, že obžalovaný přítomen byl při vyhlášení rozsudku, do tří dnů po vyhlášení u sborového soudu prvé stolice. Taktéž správnými jsou vývody napadeného usnesení potud, že na tento případ nelze použíti ustanovení druhého odstavce § 81 tr. ř. Dle tohoto zákonného předpisu lze totiž u soudu pobytu zmateční stížnost s právním účinkem jen tehdy podati, když obžalovanému byli tímto soudem rozsudek doručen, čehož však zde, kde byl rozsudek vynesen v přítomnosti obžalovaného, není. Než dle ustanovení § 6 tr. ř. v doslovu zákona ze dne 20. července 1912, čís. 142 ř. zák. pokud se týče zákona ze dne 18. prosince 1919, čís. 1 sb. z. a n. z roku 1920 nepočítají se do lhůty dny, po které opravný prostředek dopravován byl poštou. Okresní soud v Č. Krumlově jednal při svém sepsání zmateční stížnosti obžalovaného jen v jeho zastoupení místo něho, a proto vztahuje se předpis zmíněného § 6 tr. ř. též na uvedenou protokolárně podanou zmateční stížnost obžalovaného, v jehož intencích jednal okresní soud v Č. Krumlově. Ježto pak dle § 6 tr. ř. mohl obžalovaný podati 28. dubna 1922 zmateční stížnost v Č. Krumlově na poštu ještě včas, není zmateční stížnost ohlášená u okresního soudu v Č. Krumlově dne 28. dubna 1922, tedy třetí den po vyhlášení rozsudku a týž den na poštu odevzdaná, opožděna a sluší ji proto považovati za včas podanou.

Citace:

č. 945. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 434-435.