Čís. 2091.

Ustanovení čl. 345 obch. zák. o nebezpečí za dopravy nelze použíti, zasílá-li kupitel zboží, již přijaté, zpět prodateli. Ani lhůty čl. 347 obch. zák. tu neplatí.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1922, Rv I 526/22.)
Prodatel zavázal se kupiteli, že vezme prodané a kupitelem bez námitky převzaté límce zpět, načež je kupitel odevzdal poště ve stavu neporušeném. Ježto límce došly prodatele ve stavu vadném, dal je prodatel kupiteli k disposici a když kupitel odmítl za ně zaplatiti, domáhal se kupní ceny žalobou. Oba nižší soudy žalobě vyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: Ježto prvý soud jednak zjistil, že límce došly žalobce v stavu zašpiněném, jednak, že je žalovaný odeslal úplně neporušené, jest za to míti, že zboží bylo poškozeno na cestě k žalobci. Žalovaný hájí v odvolání názor, že pro vrácení zboží dle čl. 324 obch. zák. platí bydliště žalovaného za splniště, že tudíž žalobce stihalo nebezpečí dopravy, a že proto žalovaný nemůže býti zodpovědným za poškození při dopravě. Dle ustanovení čl. 324 a 345 obch. zák. ve spojení s ustanovením §§ 1048—1051 a 1064 obč. zák. platí sídlo prodatelova provozu za plniště, kupující má převzíti zboží u prodatele, a nese nebezpečí dopravy. Kupující, jenž se souhlasem prodávajícího dodané zboží vrací, nestává se tím dodavatelem zboží a nelze proto oněch ustanovení obdobně naň vztahovati. Výměna dodaného zboží za jiné jest smlouvou zvláštního druhu; vůli stran dlužno dovoditi při tom z úmluv stran anebo z konkludentních okolností dle čl. 278 obč. zák., a § 863 obč. zák. Při ujednání 'výměny' koupeného zboží za jiné, sluší vycházeti z toho, že se mlčky předpokládá, že se zboží vrací prodávajícímu v témže stavu, v jakém bylo kupujícímu zasláno. Bylo-li proto zboží, než došlo prodávajícího, poškozeno, sprošťuje ho to povinnosti, zboží vzíti zpět. Prvý soud právem odsoudil žalovaného k zaplacení ujednané kupní ceny za 10 tuctů límců. Námitka, že žalobce pozastavil vady zboží pozdě, jest lichá. Ustanovení čl. 347 obch. zák. zde nemá místa, poněvadž nejde o pozastavení zboží kupitelem. Z toho, že žalobce zboží, po 14. říjnu 1920 vrácené, pozastavil teprve v dopisu ze dne 20. října 1920, nelze ještě usuzovati, že vrácení mlčky schválil, poněvadž časová mezera mezi přijetím a pozastavením není příliš značná. Že žalovaný dopisu, který žalobce dne 20. října odeslal, neobdržel, jest nerozhodné, poněvadž rozhoduje jen to, že žalobce proti přijetí vráceného zboží činil námitky. Tyto námitky ostatně žalobce v dopise ze dne 24. listopadu 1920 opakoval.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dle zjištění nižších soudů nepozastavil žalovaný zboží, o které jde, pro jeho vadnost, neodmítl je přijmouti, nýbrž je přijal a žádal jen žalobce, by mu je za jiné vyměnil. Z toho plyne, že žalovaný stal se vlastníkem zboží. Vlastnictví nepřešlo na žalobce odevzdáním zboží na poštu k dopravě, poněvadž tu nebylo podmínek § 429 obč. zák. Ustanovení čl. 345 obch. zák. tu nelze použíti, poněvadž žalovaný byl prodavatelem zboží, žalobce nebyl jeho kupitelem. Otázka, koho v takovém případě postihuje nebezpečí dopravy, není v obchodním zákoně vůbec upravena. Platí tedy obecné pravidlo, že nebezpečí věci, dokud nebyla vrácena, pokud se týče od prodavatele zase převzata, postihuje vlastníka věci, v tomto případě žalovaného. Lichou jest námitka žalovaného, že pouze žalobce jako příjemce mohl uplatňovati náhradní nárok proti poštovnímu eráru, a že bylo na žalobci, by ihned zjistil, že zboží bylo poškozeno za dopravy. Dle zjištění nižších soudů došlo zboží zevně neporušeno a v takovém případě se dle § 35 a 26 řádu o jízd. pošt. výhrada příjemcova co do náhrady případného poškození zásilky nepřipouští. Ostatně se poukazuje na správné důvody napadeného rozsudku, jež vývody dovolání nejsou vyvráceny.

Citace:

č. 2091. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1183-1184.