NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13943.

Opětným spojením manželů (nikoliv na zkoušku, nýbrž na trvalo), byly zrušeny účinky rozvodu a odpadl předpoklad vyživovací povinnosti, uložené manželu v rozvodovém rozsudku, takže nárok z něho zanikl událostí nastalou po vzniku exekučního titulu.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1934, Rv II 770/33.)
Na základě rozsudku o rozvodu manželství od stolu a lože byl manžel uznán povinným platiti manželce výživné. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se manžel na manželce, by bylo uznáno právem, že nárok žalované na placení výživného zanikl, ježto manželé sdíleli po delší dobu (od 1. března 1931 do 1. května 1932) manželské společenství. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic. Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalovaná sice namítala, že vstoupila v manželské společenství jen pokusně, poněvadž jí manžel slíbil, že se příště bude jinak chovati než před rozvodem, a že se chtěla napřed pokusně o tom přesvědčiti, zda bude manželské spolužití možné. Netvrdila, že buď výslovně, buď konkludentním jednáním (§ 863 obč. zák.) dala svůj úmysl manželu najevo a že tento též projevil k ní některým ze způsobů právě uvedených, že obnovení manželského společenství nemá býti trvalé. Tvrzení její v dovolání, že nenechala svého manžela o svém úmyslu v nejistotě, je nepřípustnou novotou (§ 504 c. ř. s.). Bylo tedy bez významu, jaký úmysl žalovaná ve svém nitru měla, ježto ho neprojevila způsobem pro druhou stranu poznatelným. Ostatně měla žalovaná podle svého přednesu tvrzený úmysl v době, když se vrátila do manželského společenství, avšak z jejího dalšího přednesu, že zůstala u manžela 14 měsíců a že, když po několika měsících manžel jí činil protivenství a nadával jako dříve, chtěla již tehdy opět od něho odejíti, že však manžel slíbil polepšení a ji od jejího předsevzetí zdržel, plyne, že později od onoho úmyslu upustila, neboť, ačkoliv se přesvědčila, že žalobce slib nesplnil, setrvala v manželském spolužití po tak dlouhou dobu. Z toho je také patrno, že manžel nemohl míti o tom pochybnosti, že mu odpustila jeho dřívější chování, jež bylo příčinou a důvodem rozvodu (sr. plenární usnesení čís. 7622 sb. n. s.), když žalovaná netvrdila, že mu prohlásila, že činí tak jen pod podmínkou, že se polepší. Bylo bez významu, že 1. března 1932, tedy v době, když již rok setrvala v manželském spolužití přes to, že manžel porušoval slib, odepřela podepsati oznámení soudu o opětném spojení (§ 110 obč. zák. a § 114 j. n.). Jest též bez významu, zda žalovaná podáním nové žaloby o rozvod a placení výživného sama přiznala, že manželu odpustila a nároku z exekučního titulu se vzdala, neboť tím, že opětné spojení se stalo nikoliv na zkoušku, nýbrž na trvalo, byly zrušeny účinky rozvodu (srov. zmíněný judikát čís. 7622 sb. n. s.) a důsledkem toho odpadl předpoklad povinnosti uložené manželu v exekučním titulu, takže nárok z něho událostí nastalou po vzniku exekučního titulu zanikl.

Citace:

Čís. 13943.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 354-355.