NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 841.

Podloudný vývoz předmětů potřeby do ciziny (zákon ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n.).
Kořalka (kmínka) jest předmětem potřeby.
(Rozh. ze dne 11. května 1922, Kr I 488/22.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Chebu ze dne 10. prosince 1921 porušen byl zákon v ustanovení § 1 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n. a §§ 1 a 2 zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Aši ze dne 2. září 1921 byly Elsa K-ová a Frieda S-ová pro pokus podloudného vývozu 4 litrů kmínky v ceně aspoň 50 Kč uznány vinnými přestupkem § 8 tr. zák. a § 2 čís. 1 lit. a) zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n. a odsouzeny dle § 2 tohoto zákona do vězení na dobu po 3 dnech; zboží bylo prohlášeno za propadlé. K odvolání obžalovaných změnil krajský jako odvolací soud v Chebu rozsudkem ze dne 10. prosince 1921 rozsudek prvé stolice a sprostil dle § 259 čís. 3 tr. ř. obžalované z obžaloby. Odvolací soud nepokládá kmínku za předmět potřeby a odůvodňuje výrok ten takto: Předmětem potřeby rozumí se pouze věc, která je určena к tomu, by ukojila skutečnou potřebu lidskou. Požívání kořalky není ukojením lidské potřeby, nýbrž neřestí, kterou jest potírati. Právě případ severní Ameriky, ve které požívání lihových nápojů je zakázáno, dokazuje, že při nejmenším kořalku nelze pokládati za předmět potřeby, jelikož nelze míti za to, že státní vláda odpírala by způsobem tak přísným ukojení skutečné potřeby svých občanů. Budiž připuštěno, že nejsou všechny lihové nápoje, nanejméně ne za všech okolností, nezpůsobilé, vyhověti ukojení lidských potřeb (ku př. rum, koňak), než kořalka není zajisté věcí, sloužící k ukojení skutečné potřeby lidské. Rozsudkem odvolacího soudu porušen jest zákon. Předměty potřeby rozumějí se dle § 1 zákona ze dne 17. října 1919, čís, 568 sb. z. a n., ku kterému poukazuje § 1 zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n. — movité věci, které slouží přímo nebo nepřímo k ukojení potřeb lidských a potřeb zvířat domácích. Zákon nerozeznává, zda ta která potřeba je »skutečná« — což asi má znamenati nezbytná neb alespoň naléhavá — čili nic. Nelze proto pro pojem předmětu potřeby požadovati, že slouží k uspokojení řádné životní potřeby lidské, a nelze z pojmu onoho vyloučiti poživatiny, jichž lidé mohou postrádati, aniž by tím vzali újmu na životě nebo na zdraví. Rozhodným jest vzhledem k účelu zákona o válečné lichvě, čeliti všem zdražujícím rejdům, ohrožujícím stejnoměrné a co možná levné zásobování obyvatelstva — pouze, zda potřebu, k jejíž ukojení věc slouží, cítí značná část obyvatelstva a zdá ji pociťuje tak, že spotřebitelé jsou volni, opatřovati si věc i za ceny, které nejsou odůvodněny výrobními a obchodními podmínkami přes zhoršení prvých, nastavších mimořádnými poměry poválečnými. Ze tomu tak je co do lihových nápojů, je na bíledni. Skutečnost, že u všech národů, i u národů tak zv. primitivních, objevuje se požívání lihových nápojů, dokazuje, že potřeba lihových nápojů je zakořeněna v lidské povaze. Pro zhoršení kvality piva, jaké nastalo ve válce a v době poválečné, kdy nebyly uvolněny dostatečné zásoby obilin pro výrobu piva, odchýlila se značná část obyvatelstva od této poživatiny ku kořalkám, obzvláště když obtížné poměry válečné a poválečné zvýšily zejména u lidí, úsilovně pracujících a při tom nedostatečně živených potřebu po prostředcích, síly a vytrvalosti třebas jen přechodně vzpružujících. Takových prostředků určité vrstvy obyvatelstva ani postrádati nemohou. Nezáleží na tom, že požívání kořalek, zejména při nemírnosti, může přivoditi zhoubné účinky nejenom pro jednotlivce, nýbrž i pro všeobecnost a že proto je žádoucno, aby vhodnými opatřeními státu a lidské společnosti požívání lihových nápojů, zejména kořalek bylo obmezeno a — možná-li — úplně vymýceno. Tuto vlastnost sdílejí však lihové nápoje s mnohými jinými druhy poživatin. Zákonům, jejichž účelem jest nerušené zásobování spotřebitelstva předměty potřeby, počítati jest s potřebami, jaké obyvatelstvo skutečně má a ukojiti hledí, tedy i s potřebami, které z těch neb oněch úvah jsou státu a lidské společnosti nevítanými.

Citace:

č. 841. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 276-278.