NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 3694.

Není neplatnou (§ 879 odstavec druhý čís. 2 obč. zák. a § 16 adv. řádu) úmluva, jíž dal si advokát za rozepře postoupiti od klienta na úhradu svých zástupčích útrat útraty, jež budou klientovi ve sporu přisouzeny a, pokud by tyto útraty nestačily, i část vymáhané pohledávky.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1924, Rv I 460/24.)
Žalobce, jemuž jako advokátu a právnímu zástupci Františka E-a byla tímto svěřena rozepře С I 112/19, jíž se tento domáhal na Emilu S-ovi a Augustu E-ovi zaplacení 50 000 Kč, dal si za trvání rozepře v prvé stolici na úplatu z pohledávky své odměny za zastupování to postoupiti pro případ vítězství Františka E-a v rozepři od tohoto pohledávku útrat sporu, jež budou Františku E-ovi jako žalobci v rozepři té přisouzeny a, pokud tyto útraty nestačí k úhradě případných dalších útrat žalobcových, také částku žalobního nároku. František E. spor vysoudil a když byla vedena na jeho útratovou pohledávku exekuce, domáhal se žalobce žalobou dle §u 37 ex. ř. jejího zrušení. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl, odvolací soud ji zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Odvolací soud považuje právní jednání mezi dovolatelem a jeho klientem Františkem E-em vzhledem k §u 16/1.2 zákona ze dne 6. července 1868, čís. 69 ř. zák. a §u 879 II. čís. 2 obč. zák. za právní jednání nedovolené, činící smlouvu ničí, a dovolatel právě v tom spatřuje uplatněný důvod nesprávného posouzení právního. Dovolací soud nesdílí tohoto právního názoru odvolacího soudu. Zakazuje-li zákon advokátu, by nepřevedl na sebe svěřenou mu spornou věc, chce ho jedině uchrániti před zdáním, že by chtěl z právního zastupování způsobem s hlediska slušnosti nesrovnatelným těžiti. Toto zdání nemůže vzejíti, když si dá advokát klientem postoupiti za své zástupčí útraty v rozepři, jím prováděné, jemu spravedlivě vzešlé, jeho klientovi přisouzené útraty, jež ve skutečnosti ani nejsou klientovými, totiž klientem vydělanými útratami, a nestačí-li tyto přisouzené útraty k úhradě zástupčích útrat advokátových, také, pokud se na tyto nedostává z přisouzených útrat, část klientovy vysouzené pohledávky. Takový počin advokátův nemůže býti ztotožňován s převedením sporné věci na sebe, jakou mají na mysli shora uvedené, takové převedení zakazující, předpisy. Okolnost, že snad dovolateli v době, kdy se postup uskutečnil, ještě nepříslušel nárok palmární proti jeho klientu, nemůže býti uskutečnění postupu na překážku, když postup se stal ve prospěch zálohy na tyto zástupčí útraty, na jakou dovolatel má zákonitý nárok, a když i jinak bylo jisto, že dovolateli s převzatým právním zastupováním E-ovým skutečně vzejde nárok na odměnu. Slušelo tedy uznati, že pohledávka E-ova byla podle §u 1392 obč. zák. s právním účinkem dovolateli postoupena a že se dovolateli podařil důkaz, že mu přísluší právo, které exekuci na návrh žalované strany zahájenou a prováděnou, činí s hlediska §u 37 ex. ř. nepřípustnou.

Citace:

Čís. 9734.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 405-406.