Čís. 4645.

Nejednal k patrnému a převládajícímu prospěchu (§ 1037 obč. zák.), kdo, nejsa k tomu zmocněn, poskytl drobnému pachtýři náhradu za to, že upustil od popřeného nároku na pozemek dle zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. Otázku, zda tento nárok byl po právu, nelze ve sporu rozhodovati.
(Rozh. ze dne 5. února 1925, Rv I 1958/24.)
Žalovaná společnost zavázala se zaplatiti společnosti S. 55000 Kč za vzdání se práva na dodávání kaolinu. Společnost S. prodala žalované pozemek, ohledně něhož, ač prodatelka ujistila, že není naň nároku dle zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., vznesl napotom drobný pachtýř Antonín S. nárok dle tohoto zákona. Žalovaná pak bez svolení a zmocnění firmy S. vyplatila Antonínu S-ovi 11000 Kč za to, že se zřekl nároku na onen pozemek. Nárok na zaplacení 55000 Kč postoupila společnost S. žalobkyni, proti jejíž žalobě na zjištění, že jí přísluší proti žalované pohledávka 55000 Kč, namítla žalovaná započtením pohledávku 11000 Kč, vyplacených Antonínu S-ovi a opírala námitku kromě jiného též o § 1037 obč. zák. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, neuznav vzájemné pohledávky. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání mimo jiné z těchto
důvodů:
Přišlo by v úvahu toliko jednání bez příkazu ve smyslu §u 1037 obč. zák. Než tu dlužno souhlasiti s odvolacím soudem, že dohoda s drobným pachtýřem nebyla ve zřejmém a převážném zájmu společnosti S. V požadovací věci bylo zahájeno řízení ve smyslu §u 17 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., ve kterém žalovaná jako vlastnice odporovala ohlášenému nároku Antonína S-a. K soudnímu rozhodnutí o tom, zda a pokud nárok uchazečův na postoupení požadovaného pozemku trvá, nedošlo proto, že se strany porovnaly. Výrok ten nelze nahraditi tím, že by se nižší soudy byly pustily do rozhodnutí otázky, jejíž vyřešení dovolání s hlediska dovolacího důvodu §u 503 čís. 2 c. ř. s. postrádá, neboť nerozhoduje, k jakému výsledku vedlo by řešení této otázky v tomto sporu. I kdyby řešení otázky té zde dopadlo ve prospěch Antonína S-a, nebylo by tím ještě nijak prokázáno, že také soud podle §u 17 uvedeného zákona k tomu příslušný o jeho nároku stejně by byl uznal, pokud se týče, že by k tomuto výsledku byly dospěly soudy pořadem práva. Pokud však není vyloučena možnost nepříznivého výsledku požadovacího řízení pro uchazeče, a tuto možnost podle toho, co právě bylo uvedeno, vyřešením shora zmíněné otázky v tomto sporu vyloučiti nelze, nemůže řeči býti o tom, že smírné vyřízení této věci bylo ve zřejmém zájmu společnosti S. Náhrada příslušející nezmocněnému jednateli podle §u 1037 obč. zák. předpokládá, že nezmocněný jednatel vynaložil bezelstně něco, co by jinak byl musel vynaložiti ten, za něhož byl náklad učiněn. Ale společnost S. náklad 11000 Kč vynaložiti nemusela a není tedy postižena zmíněnou dohodou, pokud s ní nesouhlasila.

Citace:

č. 4645. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 249-250.