Čís. 1331.

Jde o svědeckou výpověď ve smyslu §u 199 písm. a) tr. zák., potvrdil-li svědek prostě obsah trestního oznámení, jež znal. Doslov a smysl svědecké výpovědi lze dokázati nejen zápisnicí o výpovědi, nýbrž i jinými průvody.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1923, Kr I 866/22).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 5. května 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu dle §u 197, 199 a) tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Stěžovatel jest na omylu, míně, že doslov a smysl svědecké výpovědi mohou býti dovoženy jen ze soudního protokolu o výpovědi té. Trestní řád vůbec průvodních prostředků zevrubně neuvádí, omezuje se jen na předpisy, jimiž výslovně zapovídá, kterých pramenů poznání soud nesmí používati. Mezi nimi však protokol o svědecké výpovědi, odporující předpisům v protokolování, uveden není. Volno tedy soudu ve smyslu §u 258 tr. ř. nejen z protokolů takových zjistiti doslov, a smysl výpovědí, nýbrž také z doznání obžalovaného nebo z obsahu listin, jež znal a uznal svědek za správné, nebo z průvodních prostředků jiných. Také o rozporu ve smyslu dovolávaného zmatku nemůže býti řeči. Doslovu závadné výpovědi nalézací soud vůbec nezjišťuje. Dovozuje jen smysl její z průvodů shora uvedených, jejichž obsah doslovně uvádí v souhlasu se spisy. Bezdůvodnou jest dále i výtka, uplatňovaná s hlediska zmatků dle §u 281 čís. 5 a 9 a) tr. ř., že dotyčný protokol neodpovídá předpisům §u 167 tr. ř., že výpověď jest proto zmatečnou a nelze ji pokládati za svědeckou výpověď ve smyslu §u 199 a) tr. zák. Není prý směrodatným, co si svědek myslil, rozhodným jest pouze co verbis expressis uváděl. Čiré potvrzení, že trestní oznámení je správným, nemůže prý nahraditi předpis zákona. Bylo by prý bývalo na soudě, by výslechem vyšetřujícího soudce zjistil, jakým způsobem svědecký výslech se prováděl. Stěžovatel přehlíží, že ono ustanovení obsahuje jen předpisy o postupu soudcově při výslechu svědků, nikoliv o protokolování svědeckých výpovědí v tom směru, že dlužno zapisovati je doslova. Dle §u 104 tr. ř. jest pouze na soudci, by odpovědi dal zapisovati dle podstatného jich obsahu a to zpravidla způsobem vypravovacím. Nezabraňuje se však soudu, odvolati se za tím účelem na spisy, jejichž obsah svědek zná a uznává za správný. Ale, i kdyby stěžovatel nebyl býval vyzván, aby vypravoval ve smyslu §u 167 tr. ř. celý děj, nýbrž výpověď jeho se jen omezila na potvrzení obsahu trestního oznámení, jež znal, nutno pokládati ji též za vydání svědectví ve smyslu §u 199 a) tr. zák. Neboť jednalo by se vzhledem k zjištění, že obžalovaný věděl, že jest vyslýchán jako svědek, o zprávu podanou na dotaz soudu o vlastních pozorováních svědkových, jejichž správnost možno přezkoumati.

Citace:

č. 1331. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 455-456.