Čís. 16344.

Též usnesení, jímž vrchní soud rozhodl v zemědělském vyrovnacím řízení o návrhu na prodloužení lhůty podle § 24 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n., jest konečné a nelze mu odporovati opravným prostředkem.
(Rozh. ze dne 30. září 1937, R II 443/37.)
V zemědělském vyrovnacím řízení navrhl vyrovnací dlužník prodloužení lhůty podle § 24 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. Vrchní soud v B, nepovolil navržené prodloužení.
Nejvyšší soud odmítl dlužníkův rekurs.
Důvody:
Podle § 3 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. platí o zemědělském vyrovnacím řízení ustanovení vyrovnacího řádu, pokud není v dalších paragrafech ustanoveno něco jiného. Podle § 65, odst. 1, č. 1 vyr. ř. jest rozhodnutí vrchního soudu o návrhu vyrovnacího komisaře na prodloužení uvedené tam 90denní lhůty konečné. V § 24 uvedeného vlád. nař. jest jen stanoveno, že se řečená lhůta prodlužuje do uplynutí 60 dnů po pravoplatném určení stavu břemen (§ 9 řeč. vlád. nař.), že však vrchní soud může z důležitých důvodů podle § 65, odst. 1, č. 1 vyr. ř. prodloužiti i tuto lhůtu. O tom, že by ustanovení § 65, odst. 1, č. 1 vyr. ř. o konečnosti rozhodnutí vrchního soudu bylo pro oblast zemědělského vyrovnacího řízení změněno, není ve vlád. nařízení č. 76/1936 Sb. z. a n. ani zmínky. Podle dotčeného § 3 řeč, vlád. nař. platí tudíž ustanovení vyrovnacího řádu o konečnosti rozhodnutí vrchního soudu v té příčině i pro zemědělské vyrovnací řízení.

Citace:

č. 16344. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 265-266.