NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2657.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
Pro pojem »shromáždění (zástupu)« ve smyslu §u 39 čís. 2 zákona nestačí přítomnost šesti osob: ta odpovídá pojmu »více lidí«, který znamená počet dvou lidí sice převyšující, avšak přece tak nepatrný, že možno na první pohled zjistiti, kolik osob tu jest a které to jsou, a počet ten se podstatně změní, ubudou-li nebo přibudou-li jedna nebo dvě další osoby.
(Rozh. ze dne 12. února 1927, Zm II 390/26).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmatečním stížnostem státního zastupitelství a obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 22. července 1926, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přečinem rušení obecného míru podle §u 14 čís. 5 zák. na ochranu republiky, zrušil napadený rozsudek v tomto výroku, ve výroku o trestu a výrocích s ním souvisejících a sprostil obžalovaného podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro onen přečin, jehož prý se dopustil tím, že dne 4. února a 6. března 1926 v H. veřejně nebo před více lidmi pobuřoval proti československému státu pro jeho vznik a proti jeho demokraticko-republikánské formě; za přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 491 tr. zák. a čl. V. zák. čís. 8/63 vyměřil mu znovu trest.
Důvody:
Obě zmateční stížnosti napadají — a to i stížnost veřejného obžalobce jen ve prospěch obžalovaného — rozsudek prvé stolice, pokud jim byl obžalovaný uznán vinným přečinem §u 14 čís. 5 zákona na ochranu republiky, a namítají — stížnost obžalobce, uplatňujíc správně důvod zmatečnosti podle čís. 9 písm. a), stížnost obžalovaného poukazujíc k ustanovení čís. 9, přesněji čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř., souhlasně, že napadená část odsuzujícího výroku spočívá na nesprávném výkladu zákonného pojmu »veřejně«. Námitka jest oprávněna. Rozhodovací důvody prvé stolice zjišťují, že závadné projevy byly proneseny ve vrátnici a ve spolkové místnosti jámy »Hubert« v H. v přítomnosti čtyř osob ve vrátnici a šesti osob ve spolkové místnosti, a že do vrátnice (portýrny) jest veřejný přístup. Skutečnostmi takto zjištěnými není opodstatněn pojem »veřejnosti«, vyžadované s hlediska §u 14 čís. 5 zákona na ochranu republiky. Kterým počtem osob v zástupu nebo shromáždění seskupených nabývá skutek zákonem v §u 14 čís. 5 předpokládané veřejnosti, zákon číselně nestanoví, avšak možno na to usouditi z toho, že zákon počítá na jiných místech, na př. v čís. 1 téhož §u vedle pojmu veřejnosti s pojmem »před více lidmi« nebo »více lidí«. Tímto pojmem označuje zákon postřehnutelnost skutku několika málo lidmi, t. j. počtem lidí, převyšujícím sice — ježto zákon vychází na jiných místech i z předpokladu přítomnosti dvou osob — počet dvou lidí, avšak přece tak nepatrným, že možno na první pohled zjistiti, kolik osob tu jest a které tu jsou, a že jest každý jednotlivec ještě složkou o sobě nikoliv bezvýznamnou, takže se počet možných pozorovatelů skutku podstatně mění, odloučí-li se od nich anebo připojí-li s k nim jedna nebo dvě další osoby. Že takovým nepatrným počtem, tedy jen více lidmi jsou čtyry osoby, jest nade vši pochybnost zřejmo; neb odloučením se i jen dvou z nich nezbyl by ani počet předpokládaný pojmem »před více lidmi«. Z pojmu toho není však ani ještě vykročeno předpokladem, že bylo přítomno šest osob. I při takovém počtu lze, zejména jsou-li seskupeny v uzavřené místnosti (spolkové místnosti), pouhým mžiknutím, oka zjistiti, kolik jich jest a, kdo to jsou; odchodem i jen dvou klesne a připojením se i jen dalších dvou stoupá původní počet o celou třetinu, docházeje takto podstatné změny. Postřehnutelnost a působivost skutku omezuje se, je-li přítomno jen šest osob anebo dokonce jen čtyři osoby na několik málo osob, tedy na »více lidí« a nedosahuje obzvláště za daných místních poměrů širšího rozsahu pojmem »veřejnosti« předpokládaného (§ 39 čís. 2 zák.). Závěr nalézacího soudu, že skutek stal se před shromážděním a tím veřejně, spočívá tedy na nesprávném výkladu zákona a odsuzující výrok jest jako výron tohoto nesprávného názoru zmatečným podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Proto bylo tuto část výroku o vině a důsledkem toho i výrok o trestu a výroky s tím související zrušiti. Ve skutku, který byl předmětem zrušeného výroku o vině, nedostává se podle skutkového závěru nalézacího soudu zmateční stížností veřejného obžalobce nenapadeného zlého úmyslu přečinem §u 14 čís. 1 zákona na ochr. rep. předpokládaného, s jehož hlediska by ovšem postačovalo již i spáchání »před více lidmi«. Ježto však předpisu §u 14 čís. 5 zák. na ochr. rep. bylo na zjištěný skutkový stav použito nesprávně, jelikož tu nebylo »veřejnosti«, bylo obžalovaného z obžaloby zprostiti a vyměřiti mu znova trest za přestupek proti bezpečnosti cti, jímž byl nezrušenou částí rozsudku prvé stolice uznán vinným.

Citace:

Čís. 2657.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 127-129.