NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2906.

Předmětem nálezu je věc ztracená, t. j. věc, která jest na místě dosavadnímu držiteli (vlastníku) neznámém nebo nepřístupném; dokud tento poměr k věci nenastane a dotčená osoba může se jí kdykoliv uchopiti, jest věc v jeho držení (§ 171 tr. zák.); držba pomine podle § 349 obč. zák. (teprve tím, že se věc ztratí, aniž má dosavadní držitel naději, že ji opět najde.
(Rozh. ze dne 24. září 1927, Zm I 128/27.)
Nejvyšší soud, jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. prosince 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 173 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Uplatňujíc, že by v jednání obžalovaného mohla býti shledána nanejvýše skutková podstata zločinu podvodu podle § 201 písm. c) tr. zák., dovozuje stížnost, by dolíčila beztrestnost skutku, dále, že dlužno uvážiti, že obžalovanému bylo naprosto nemožno, nález včas ohlásiti, a že by byl obžalovaný, kdyby byl při vybalování zboží na trhu v D. na tašku přišel, nález ihned na patřičném místě ohlásil. Námitka není provedena po zákonu. Neboť rozsudek zjišťuje, že si obžalovaný tašku vědomě a úmyslně přisvojil, t. j. ujal se jí, by ji nadále a trvale držel jako svůj majetek. Avšak nehledíc k tomu, je známka krádeže »cizí držba« stížností popřena neprávem a ustanovení § 201 písm. c) tr. zák. se ke skutku obžalovaného nevztahuje. Předmětem nálezu je věc ztracená, t. j. věc, která jest na místě dosavadnímu držiteli (vlastníku) neznámém nebo nepřístupném. Dokud nenastane tento poměr k věci a dotčená osoba může se jí kdykoliv uchopiti, jest věc v jeho držení. Pomineť držba podle § 349 obč. zák. teprve tím, že se věc ztratí, aniž má dosavadní držitel naději, že ji opět najde. Podle rozsudečného zjištění odešla M-ová, nechavši nedopatřením svou tobolku na pultě obžalovaného, a pohřešivši tašku po svém příchodu domů (asi po 14 hodině), vrátila se ihned do M., avšak obžalovaný byl již pryč. Vědouc, kde taška je, a jsouc s to, by se kdykoli k místu tomu vrátila, měla M-ová přese své nedopatření možnost i nadále nakládali s taškou po celou dobu, po kterou zůstala taška na místě, kde ji M-ová zanechala; měla i vůli s ní nadále jako dosud nakládati. Tato M-ovou také zamýšlená možnost dalšího nakládání s taškou zanikla nikoliv již jejím odchodem od pultu obžalovaného, nýbrž teprve tím, že obžalovaný, jak předpokládá rozsudek, tašku zabalil a v kufru mezi jiné věci ukryl. Taška i s obsahem (penězi) byla tudíž v době souzeného skutku ještě v držení M-ové, z níž ji teprve obžalovaný podle rozsudkového zjištění vybavil, tudíž odňal, takže se k jeho činu nevztahují ustanovení o zločinu podvodu, nýbrž ustanovení o zločinu krádeže.

Citace:

č. 2906. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 672-673.