NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Praktické případy.

Přídavky poskytované zaměstnavatelem pro děti zaměstnancovy má určení, aby se dostal dětem, ne aby si ho podržel otec sám a mohou se ho tyto domáhati na otci po případě pořadem práva.

Dítě žalovaného, jehož manželka umřela r. 1906, bylo ve výchově u babičky, která zprvu nežádala od otce nic na jeho výživu a výchovu. Později slíbil otec vydati drahotní přídavky, které bral jako železniční zřízenec na dítě. Toto domáhá se na něm zaplacení částky 3000 Kč, kterou obdržel z tohoto důvodu od dráhy.
Prvý soud žalobě vyhověl, poněvadž žalovaný, který přídavky drahotní obdržel pro dítě, jest povinen je dítěti, pro které byly určeny.
Soud odvolací změnil tento rozsudek a zamítl žalobu, poněvadž z nařízení o výplatě přídavku na děti státním zaměstnancům následkem drahotních poměrů, vyvolaných válkou (č. 2/1916, č. 9, 275, 472, 241, 248, 449/1917, č. 146, 210, 33 z r. 1918) a zvláště ze zákona č. 394 z r. 1922 a ze zákonů v něm uvedených a vydaných od r. 1918 plyne, že přídavek na dítě nepřísluší dítěti, nýbrž poskytuje se otci jako zvýšení jeho požitků, aby mu byla umožněna povinnost k výživě dítěte. Vychází to zejména z ustanovení § 6 odst. 5. a 6. zák. č. 394 z r. 1922, kde se ustanovuje, že se má platiti za určitých okolností přídavek na děti jen v té výši, kterou státní zaměstnanec platí na své dítě třetím osobám; dále to plyne i z toho, že § 3 zákona č. 314 z r. 1920 ustanovuje, že přídavky na děti podléhají exekuci úplně jen potud, pokud se vede exekuce pro toto dítě za účelem vymáhání výživného proti zaměstnanci.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvního soudu z těchto důvodů:
Již před válkou, pokud se týče před tím, než byly zřízencům poskytovány drahotní přídavky, byl otec povinen vyživovati své děti, ač platy zřízenců nebyly odstupňovány podle rodinných poměrů, nýbrž stejně veliké, ať zřízenec měl zákonnou povinnost jiné osoby vyživovati čili nic. Válkou nastala změna potud, že se uznalo, že normální platy nestačí ani pro zaměstnance samé, tím méně pro rodinu, přiznány tedy přídavky, a to odstupňované podle rodinných poměrů. Zaměstnavatel věděl, že zřízenec musí své děti vyživovati již z platu normálního, ale shledávaje, že částky, které takto může dětem poskytovati, nestačí k jejich výživě, vyměřil mu též přídavek pro ně. Tento přídavek měl tedy přímo určení, by se dostal dětem, ne, by si ho podržel otec sám, vždyť by mu nebyl býval dán, kdyby neměl dětí, a to aby se jim dostal vedle výživného, které jim byl otec povinen dávati již ze svého základního platu: je to tedy přídavek ve prospěch osoby třetí. Zaměstnavatel nevyhražoval si ovšem právo přidržovati zřízence, aby dával přídavek dětem (§ 881 obč. z.), nýbrž ponechal jim, aby se no na otci domáhaly po případě pořadem práva (Sb. n. s. č. 917, 927), Rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně z 5.
května 1924 č. j. Rv I 346/26.
J. K.

Citace:

č. 7301. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 720-724.