Čís. 1397.
Ustanovení § 527, odstavec druhý, c. ř. s. o nepřípustnosti dovolacího rekursu jest použiti obdobně i v řízení konkursním.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1922, R I 1557/21/2.)
Do usnesení rekursního soudu v řízení konkursním, jímž bylo usnesení prvého soudu zrušeno a uloženo mu, by řízení doplnil a znovu rozhodl, aniž byla vyhražena pravomoc, vznesl navrhovatel dovolací rekurs, jenž byl rekursním soudem odmítnut jako nepřípustný.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení rekursního soudu.
Důvody:
Dle § 172 konk. ř. je pro konkursní řízení použíti obdobně předpisů civilního soudního řádu, jur. normy a uvozovacího zákona k nim, pokud v konk. řádu není nic jiného stanoveno. Je proto v řízení konkursním použíti i předpisu § 527 odstavec druhý c. ř. s., dle něhož je nepřípustným rekurs proti zrušovacímu usnesení druhé stolice, kterým bylo uloženo prvé stolici doplnění řízení a pak nové rozhodnutí, aniž byla vyhražena pravomoc. Ovšem že použití to je obdobné a nelze proto, jak stěžovatel se domnívá, vyžadovati, by zrušovací usnesení nařídilo nové rozhodnutí po slyšení stran, ježto řízení konkursní poměru stran vůbec nezná. Zde možno mluviti pouze o novém rozhodnutí po doplnění řízení slyšením dotýčných účastníků nebo jiným vhodným šetřením (§ 173 odstavec pátý konk. ř.), které slyšení a šetření též bylo nařízeno a provedeno. Soud rekursní proto právem prohlásil, že rekurs stěžovatelův proti jeho zrušovacímu usnesení bez výhrady pravomoci je nepřípustným.