Č. 12224.
Mimořádná opatření vyvolaná válkou a převratem. — Akciové společnosti: Ze zák. č. 78/1927 Sb. nelze dovoditi, že by nové ocenění předmětů ve východiskové bilanci nesmělo býti provedeno tenkráte, byly-li tyto předměty pořízeny v méně již stabilisované.
(Nález ze dne 20. prosince 1935 č. 5034/34.)
Prejudikatura: Boh. A 12064/35.
Věc: Firma Továrna na plstě, akc. spol. v S. proti ministerstvu vnitra o1 zvýšení akciového kapitálu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím ze 6. října 1933 neschválilo ministerstvo vnitra v dohodě s min. financí a obchodu st-lce zvýšení akciového kapitálu na základě stabilisační bilance, sestavené k 1. lednu 1931 podle zák. č. 78/1927 Sb., a to s odůvodněním, že podle tohoto zákona lze za použití jeho daňových a poplatkových výhod nově oceniti—jak je zřejmo z dův. zprávy zákona — pouze předměty bilancované až do sestavení stabilisační východiskové bilance v peněžních jednotkách o kupní síle odlišné od kupní síly stabilisované československé koruny, st-lka však ocenila nově podle tohoto zákona také předměty, které byly pořízeny v r. 1927 a letech pozdějších, tedy předměty, které byly již před východiskovou stabilisační bilancí účtovány ve stabilisované československé měně, takže východisková stabilisační bilance nevyhovuje zákonu č. 78/1927 Sb. Jednaje o stížnosti, na toto rozhodnutí podané, přihlédl nss především k závěrečné námitce stížnosti, jíž je v podstatě vytýkáno, že žal. úřad překročil svou pravomoc, jestliže věcně zkoumal nové ocenění předmětů v podniku st-lčině užívaných ve stabilisační bilanci, ač zák. č. 78/1927 Sb. povolává úřad v § 15 pouze ke zkoumání stabilisační bilance po stránce formální. Soud nemohl však tuto námitku uznati důvodnou. Podle § 15 zák. č. 78/1927 Sb. omezí se úřad vykonávající právo dozorčí a schvalující změny stanov vyvolané sestavením východiskové bilance — a o tuto činnost šlo při nař. rozhodnutí u žal. úřadu — jen na otázku, zda byly splněny předpisy tohoto zákona (scilicet zák. č. 78/1927 Sb.). Kdyby tedy zákon obsahoval ustanovení, že není možno ve stabilisační východiskové bilanci oceniti nově předměty, které byly již před touto bilancí účtovány ve stabilisované československé měně, jak za to má žal. úřad, nebylo by lze důvodně tvrditi, že by žal. úřad neoprávněně bilanci východiskovou po této stránce zkoumal, kdyžtě mu podle zákona právě náleží, aby při svém rozhodování přihlížel k tomu, zda byly předpisy tohoto zákona splněny, a kdyžtě tato otázka netýká se zřejmě výše hodnoty nově oceněných předmětů, o níž náleží uvažovati finančním úřadům podle § 22 zák., resp. rozhodčímu soudu podle § 20 zák. Záleží tedy na tom, zda zákon podobné ustanovení obsahuje, resp. zda lze je z něho výkladem vyvoditi, a spor soustřeďuje se tudíž na otázku, zda skutečně zák. č. 78/1927 Sb. vyloučil z nového ocenění ve stabilisační bilanci předměty, které byly pořízeny v letech 1927 a pozdějších a jež tedy byly již před východiskovou bilancí účtovány ve stabilisované měně. Soud musil tu dát za pravdu stížnosti, která namítá, že v zákoně podobného ustanovení vůbec není, a že k výkladu zákona, který je jasný, nelze použiti vývodů důvodové zprávy, která — pokud jedná o účelu zákona — je v rozporu se zněním zákona. Již v nál. Boh. A 12064/35 vyslovil tento soud názor, že ze zák. č. 78/1927 Sb. nelze nijak dovoditi, že by nové ocenění předmětů ve východiskové bilanci smělo býti provedeno jen tenkráte, byly-li tyto předměty v dosavadní bilanci oceněny podle nějaké dnes již nesprávné hodnoty československé koruny z doby dřívější. V tomto nálezu bylo zaujato také stanovisko k okolnosti, že materiálie zákona mluví pro mínění žal. úřadu, jak to zdůrazňuje odvodní spis žal. ministerstva.
Soud, setrvávaje na právním názoru v cit. nálezu zaujatém, odkazuje proto podle § 44 j. ř. na vývody v něm obsažené. Pokud však žal. úřad v odvodním spise snaží se vy vrátit i námitku stížnosti na nepřípustnost použití materiálu zákona, které jsou v rozporu se zněním zákona, poukazem na to, že, lze-li podle nálezu tohoto soudu, stížností na podporu jejího stanoviska citovaného, Boh. F 6690/33, použiti důvodové zprávy jako interpretační pomůcky tam, kde znění zákona připouští možnost několika výkladů, že tím spíše lze jí použiti v daném případě, kde s pomocí důvodové zprávy je možný jen jediný výklad a to takový, jaký je vyjádřen v nař. rozhodnutí, tu sluší poznamenati toto: Smysl důsledně zastávaného názoru tohoto soudu o významu materiálu zákona pro výklad zákona je ten, že materiálie jsou významnou pomůckou výkladovou tehdy, jestliže obsah zákona je nejistý, nebo připouští-li některé zákonné ustanovení dvojí výklad. Jestliže však zákonné znění je samo o sobě jasné a připouští-li výklad pouze jednoznačný, pak nelze se dovolávati materiálu zákona proti tomu výkladu, který se podává přímo ze zákona. V daném případě není možno ze znění zákona dospěti k jinému úsudku, nežli k tomu, že při oceňování předmětů ve východiskové stabilisační bilanci nerozlišuje se mezi předměty, které byly pořízeny krátce před sestavením této bilance, nebo v době, která je sestavení bilance velmi vzdálena, a důsledně také ne, zda byly tyto předměty pořízeny v měně již stabilisované či nikoli. Je-li tomu tak, není možno se materiálu zákona pro opačný výklad zákona dovolávati, nehledíc ani k tomu, že i v těchto materiáliích samých, jak bylo podotknuto již ve shora citovaném nál. Boh. A 12064/35, lze nalézti výroky, které se zněním zákona jsou v plném souhlasu.
Podle toho, co bylo uvedeno, není nař. rozhodnutí, jež je založeno na výkladu zák. č. 78/1927 Sb., který soud nemohl uznati správným, ve shodě se zákonem, pročež slušelo je zrušiti podle § 7 zák. o ss.