NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 7947.

Žádostí za vklad zástavního práva pro náhradní nárok podle § 222, čtvrtý odstavec, ex. ř. v pořadí hypotekární pohledávky simultánně váznuvší nelze vyhověti, byla-li tato vymazána před podáním oné žádosti u soudu.
Žádáno-li za vklad zástavního práva pro náhradní nárok v pořadí hypotekární pohledávky, kteréžto žádosti nebylo lze vyhověti, nelze povoliti vklad zástavního práva ani v běžném pořadí.
(Rozh. ze dne 3. dubna 1928, R II 92/28.)
Soud prvé stolice vyhověl žádosti knihovního věřitele za vklad zástavního práva pro náhradní nárok na neprodané nemovitosti v pořadí knihovní pohledávky váznuvší simultánně. Rekursní soud žádost zamítl. Důvody: Stížnost je ospravedlněna. První a hlavní podmínkou pro přípustnost a možnost vkladu zástavního práva pro náhradní nárok zástavního věřitele na nemovitosti exekučně neprodané jest, by nemovitost ta byla pro jistou pohledávku s nemovitostí exekučně prodanou spoluzavázána. Vždyť vklad nároku na náhradu předpokládá, že se na neprodané nemovitosti pohledávka některého zástavního věřitele z části neb úplně uspokojeného vymazuje a že se v pořadí této ať již zcela ať jen z části vymazované pohledávky vkládá nová pohledávka, nárok na náhradu. Této možnosti tu však není, když simultánní závazek v čase podané žádosti za vklad náhradního nároku již vůbec neexistuje. A právě zde jest tomu tak. Jest sice pravda, že prodaná nemovitost vl. č. 517 v T. a neprodaná nemovitost vl. č. 37 v T. byly původně pro pohledávky hromadné sirotčí pokladny spoluzavázány, vložka čís. 37 jako vkladba hlavní a vložka čís. 517 jako vkladba vedlejší, avšak nebylo zde simultánního závazku v čase knihovní žádosti za vklad náhradního nároku, neboť zástavní právo pro pohledávky ty bylo na základě výmazného prohlášení okresního soudu ze dne 5. března 1926, dne 8. března 1926 ve vložce čís. 37 v T. vymazáno s právním účinkem pro tuto vložku. O tom mohl se soud prvé stolice jak z knihovního výtahu v exekučních spisech založeného tak i z pozemkové knihy přesvědčiti (§ 94/1 kn. zák.) nelze náhradní nárok vložiti, že knihovní žádosti došlé k soudu dne 18. června 1927 s ohledem na knihovní stav nelze vyhověti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jak již v rozhodnutí čís. 504 sb. n. s. dovoženo, nelze vyhověti žádosti za vklad zástavního práva pro náhradní nárok podle § 222 čtvrtý odstavec ex. ř. v pořadí hypotekární pohledávky simultánně váznuvší, byla-li tato vymazána před podáním oné žádosti u soudu. V tomto případě počal rok k rozvrhu nejvyšších podání za nemovitosti prodané dne 30. listopadu 1925, zejména i za realitu zapsanou ve vložce čís. 517 pozemkové knihy obce T., dne 8. března 1926 o 10. hod. 45 minut a byl při něm uplatněn náhradní nárok podle § 222 čtvrtý odstavec ex. ř. ohledně čtyř pohledávek hromadné sirotčí pokladny v L., které vázly v této vložce čís. 517 jako vkladbě vedlejší a na neprodané realitě zapsané ve vložce čís. 37 téže knihy jako vkladbě hlavní. Ale ještě téhož dne (8. března) o 10. hodině, tudíž před zahájením rozvrhového roku, byla podána Františkem V-em, tehdejším vlastníkem reality vložka čís. 37, žádost o vklad výmazu práva zástavního za tyto čtyři pohledávky sirotčí pokladny, s právní účinností pouze ohledně vkladby hlavní a bylo této žádosti v týž den vyhověno. Vzhledem k tomu nelze již povoliti vklad náhradního nároku oněch čtyř pohledávek v pořadí těchto pohledávek. V pořadí ze dne 23. března 1926 stal se vlastníkem nemovitosti vložka čís. 37 František K., a v pořadí z téhož dne vloženo bylo v této vložce zástavní právo pro pohledávku Okresní záložny v L. 100 000 Kč s přísl., a v době až do podání žádosti o vklad náhradního nároku další pohledávky téhož ústavu 35 000 Kč, 50 000 Kč a 100 000 Kč s přísl. Rozvrhové usnesení, v němž byla výše náhradního nároku číselně určena, bylo vydáno dne 20. října 1926, kdy již ve vložce čís. 37 vázlo právo zástavní pro pohledávky 100 000 Kč a 35 000 Kč. Jest pravda, že toto rozvrhové usnesení bylo v prosinci 1926 doručeno také nynějšímu vlastníku vložky čís. 37 Františku K-ovi, a že vešlo v moc práva. Ale ani to na věci nic nemění, ježto vzhledem k § 94 čís. 1 knihovního zákona rozhoduje stav knihovní v den podání žádosti o vklad náhradního nároku. O vklad náhradního nároku v běžném pořadí nebylo žádáno, a nemohl proto knihovní soud z úřadu povoliti vklad tento aspoň v běžném pořadí (§ 96 knih. zák.). Předpisu § 95 druhý odstavec knih. zák., podle něhož lze povoliti část toho, oč bylo žádáno, nelze tu užíti, ježto vklad zástavního práva v pořadí žadatelem určitě udaném jest ve své podstatě zcela odlišným od vkladu práva zástavního v běžném pořadí; knihovní soudce není podle § 94 knihovního zákona ani oprávněn, by z úřadu předpokládal vůli žadatelovu, že po případě chce docíliti vkladu aspoň v pořadí běžném, poněvadž nemůže po skutkové stránce věděti, zda žadatel má pro toto právo s tímto pořadím vůbec hmotný zájem a zda ho chce nabýti. Proto nejde zde o případ, že mohl býti povolen vklad v běžném pořadí, jako vklad pouhé části toho, oč bylo žádáno, nebo jak stěžovatelka míní, jako pouhé minus proti tomu, oč bylo žádáno.

Citace:

č. 7947. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 573-575.