NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15305.

Zákaz nakládati hypotékou, i když jest podle § 469 a) obč. zák. při hypotéce ve veřejné knize poznamenán, platí jen v poměru smluvních stran a jejich právních nástupců.
(Rozh. ze dne 18. června 1936, R I 430/36.)
Shodně: Sb. n. s. čís. 9218, opačně Sb. n. s. čís. 14288.
Na nemovitosti náležející navrhovateli Josefu W-ovi vázlo knihovně v položce C 30 zástavní právo pro pohledávání manželů G-ových v částce 66000 Kč. Vůči zadní hypotekární věřitelce firmě Sch. a L. zavázal se dlužník podle § 469 a) obč. zák. (§ 34 III. dílčí novely), že dá vymazati veškeré pohledávky předcházející jejímu pohledávání z kauční listiny ze dne 4. prosince 1931 po jejich zaplacení. Tento závazek byl ve veřejné knize pod pol. C 38 a 47 poznamenán. Dlužními úpisy ze dne 3. ledna 1935 však svolil dlužník k převodu zástavního práva (pol. C 30) částkou 12000 Kč na Karla W-a a částkou 8000 Kč na Marii W-ovu, poněvadž mu tyto osoby poskytly zápůjčky, z nichž pohledávka manželů G-ových byla ve stejné výši zaplacena. První soud provedl příslušné knihovní zápisy »bez újmy práv firmy Sch. a L.«, čímž se zadní věřitel Jindřich G., pro jehož pohledávku v částce 800 Kč s přísl. jest na nemovitosti dlužníkově vloženo zástavní právo pod pol. C 63, považoval stíženým. K jeho rekursu zamítl rekursní soud žádaný vklad převodu zástavního práva maje za to, že mu brání zmíněná poznámka o závazku vlastníkově podle § 469 a) obč. zák.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Závazek podle § 469 a) obč. zák. jest účinný toliko v poměru k firmě Sch. a L., pro niž je vlastník nemovitosti převzal. V poměru k ostatním knihovním věřitelům, a tedy i k Jindřichu G. jest úplně bez významu (rozh. č. 9218 Sb. n. s.), neboť zákaz s hypotékou nakládati, je-li ve veřejné knize při hypotéce poznamenán, platí přes poněkud široké a celkem povšechné znění zákona jen v poměru smluvních stran. Význam jeho poznámky spočívá v tom, že pak jsou vázáni i nástupci původních smluvních stran. Z onoho závazku však nenabývají ostatní zadní věřitelé žádného právního nároku na lepší pořadí, což plyne zejména z toho, že též tato poznámka na základě ujednání smluvních stran může zase býti vymazána. Za tohoto stavu věci však nebylo tu překážky (§ 94 č. 1 a 2 knih. zák.) proti povolení žádaného zápisu.

Citace:

Čís. 15084.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 387-388.