Čís. 2338.I v tvrzení nepravdivých okolností v civilním sporu lze spatřovati lstivé předstírání ve smyslu §u 197 tr. zák., použil-li pachatel k jich doložení listiny, která mu nepatří (stvrzenky, vydané pro jiného). (Rozh. ze dne 7. dubna 1926, Zm I 871/25.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. listopadu 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedokonaného podvodu podle §§ů 8, 197 a 200 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů: Právnímu posouzení věci (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) nelze činiti důvodné výtky. Jest pravda, že v prostém tvrzení nepravdivých okolností v civilním sporu nelze ještě spatřovati lstivé předstírání. V souzeném případě se však obžalovaný neobmezil na pouhá, byť i vědomě nepravdivá tvrzení, nýbrž použil k doložení jich listiny, která mu nepatřila, předloživ soudu stvrzenku o výplatě 2000 žalobci Aloisů M-ovi, ačkoliv dobře věděl, že stvrzenka ta, byla vydána Aloisem M-em pro Augustina M-а. V tomto jednání dlužno spatřovati lstivé, k oklamání druhého směřující jednání a, poněvadž obžalovaný postupoval při tom podle zjištění rozsudku v úmyslu podvodném, jednak, by poškodil správu státu při výkonu spravedlnosti, jednak, by Aloisů M-ovi způsobil škodu 200 Kč převyšující, je dána nepochybně skutková podstata podvodu. Namítá-li stížnost, že stvrzenka ani v nynější své podobě není způsobilá oklamati ani soud ani odpůrce, dlužno na to odvětiti, že za nezpůsobilý prostředek při spáchání podvodu lze uznati pouze takový, jímž zamýšlený omyl nikdy za žádných okolností nemůže býti vyvolán, což o stvrzence, o niž jde, tvrditi nelze, zvláště když k plnému usvědčení obžalovaného bylo nutno prováděti různé důkazy. Odsuzující výrok odpovídá proto stavu věci í zákonu.