NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 1978.

Sprošťuje z obžaloby pro zločin §u 128 tr. zák., spáchaný ženatým na nedospělé, z důvodu omylu obžalovaného ve věku zprzněné, jest soud povinen uvažovati, zda nespadá jednání to pod skutkovou podstatu §u 20 čís. 2 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 241 sb. z. a n. a §u 516 tr. zák.
(Rozh. ze dne 9. května 1925, Zm II 69/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 17. prosince 1924, jímž byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin podle §u 128 tr. zák. a přestupek §u 516 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a odkázal věc na příslušný okresní soud, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek prvé stolice v celém jeho rozsahu a uplatňuje důvody zmatečnosti dle čís. 5 a čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. Nelze jí přiznati oprávnění, pokud napadá výrok prvé stolice o zločinu podle §u 128 tr. zák. námitkou, že nalézací soud použil nesprávně zákona, vyloučiv subjektivní skutkovou podstatu pro pouhý nedostatek přímého úmyslu, vztahujícího se ke stáří zneužitého děvčete pod 14 let, aniž uvažoval o tom, nejednal-li obžalovaný v t. zv. »dolus eventualis«. Stížnost neprovádí totiž této námitky po zákonu. Rozhodovací důvody prvé stolice vyslovují, že se obžalovanému přihodil omyl v usuzování o stáří Anny S-ské, pro který nebylo lze v činu postříci zločin, a opodstatňují tento právní závěr obzvláště poukazem na obhajobu obžalovaného, že považoval Annu S-skou za osobu starší než 14 let. Nedbajíc této věty rozhodovacích důvodů, jíž nalézací soud zřejmě zjišťuje, že obžalovaný pokládal omylem S-skou za děvče starší 14 roků, buduje stížnost onu námitku na předpokladu, že nalézací soud má za to, že se obžalovaný mohl mýliti co se týče stáří S-ské. K námitce neprovedené po zákonu nelze přihlížeti a netřeba proto zkoumati, je-li správným výklad, který dává stížnost pojmu »dolus eventualis«.
Právem namítá stížnost dle čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř., že nalézací soud nepoužil zákona správně, jelikož neuvažoval o skutku obžalovaného s hlediska §u 20 čís. 2 zákona čís. 241 sb. z. a n. z roku 1922. S-ské nebylo v době skutku ani plných 14 roků. Její líčení děje poukazuje к tomu, že ji obžalovaný k souloži, po případě k jinému smilstvu sváděl, t. j. že na ni, aniž zavdala k tomu podnět způsobem svého života nebo jinak, působil v tom směru, by svolila k souloži nebo jinému smilstvu s ním. Obžalovaný nepopřel avšak také nedoznal, že věděl, že S-ská nedosáhla dosud 16 let. Udala-li Žofie S-ová, že lidé měli za to, že je S-ské 16 let, mohou přes to vědomí obžalovaného, že jí tolik není, nasvědčovati jiné výsledky hlavního přelíčení, obzvláště výpověď Františka Z-a, seznání obžalovaného, že S-ská v poslední době do školy nechodívala, a posudek znalců, že S-ská jest na svůj věk přiměřeně vyvinuta. Neuvažoval-li nalézací soud o skutku s hlediska §u 20 čís. 2 zákona čís. 241/22, který se podle poukazů při hlavním přelíčení na jevo vyšlých po případě k němu vztahovati může, nešetřil zásady §u 262 tr. ř. a je sprošťující výrok výsledkem neúplného a tím nesprávného použili zákona a proto zmatečným dle §u 281 čís. 9 písm. a) tr. ř.
Pokud jde o přestupek §u 516 tr. zák., dlužno ve zjištěném skutku shledati smilný čin, mravopočestnost a stydlivost hrubě urážející, jelikož jde o smilstvo mezi ženatým mužem a dívkou bezúhonnou, nedospělou, sotva ze školy vystoupivší. Napadený rozsudek této povahy skutku nepopírá, nýbrž sprošťuje obžalovaného v tomto směru z obžaloby z důvodu, že není dána způsobilost činu, vzbuditi veřejné pohoršení, protože případ odehrál se v lese v příkrém úzkém údolí asi 10 kroků od cesty, trval okamžik a nebylo zjištěno, že někdo v tu dobu přicházel. Právem vytýká stížnost tomuto výroku neúplnost dle čís. 5 §u 281 tr. ř. proto, že rozhodovací důvody nepřihlížejí k větám trestního oznámení, že místo činu je vzdáleno asi 70 kroků od domku Františka Z-a a že tam nebylo cizích svědků jen sestra znásilněné (Marie N-ová) — k přítomnosti této svědkyně poukazuje asi také věta téhož oznámení, že právě, když obžalovaný od děvčete upustil, bylo slyšeti kroky — dále k výpovědi Anny S-ské, že v tu dobu, když obžalovaný s ní vstal, přicházela po cestě ... a konečně k výpovědi Františka Z-a, že později o činu bylo veřejně mluveno. Tyto nalézacím soudem opomenuté výsledky hlavního přelíčení mohou po případě vésti k závěru, že se skutek stal za okolností, za nichž se mohl dostati k vědomosti širšího obecenstva, že tedy byl způsobilým vzbuditi veřejné pohoršení, a i k dalšímu, po subjektivní stránce nutnému závěru, že si obžalovaný byl v době skutku vědom možnosti takového, třebas dodatečného šíření zprávy o jeho skutku. Opomenutím těchto výsledků hlavního přelíčení pro závěr o zmíněných rozhodných skutečnostech závažných stal se výrok soudu, pokud se vztahuje k přestupku §u 516 tr. zák., neúplným a zmatečným dle §u 281 čís. 5 tr. ř.

Citace:

č. 1978. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 260-262.