— Č. 8596 —

Č. 8596.


Učitelstvo (Slovensko): * Učitelem na církevní škole ludové může býti jen státní občan československý.
(Nález ze dne 10. května 1930 č. 7649.)
Prejudikatura: Boh. A 3430/24, 3669/24.
Věc: František H. v K. proti ministerstvu školství a národní osvěty o odstranění z výkonu učitelské služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Když sdělilo min. vnitra výnosem z 23. srpna 1927, že nevyhovělo opětné žádosti st-lově za udělení čsl. státního občanství, vyrozuměl o tom referát min. škol. v Bratislavě na základě výn. min. škol. z 31. srpna 1927 výnosem ze 14. září 1927 biskupský ordinariát v Trnavě se žádostí, aby st-le jako cizího státního občana »odkázal od výkonu učitelské služby« a aby se do 60 dnů postaral o zaplnění uprázdněného místa vyhovující učitelskou silou. Současně poznamenáno, že jmenovaný referát zastavuje dnem 30. září 1927 všechny požitky poskytnuté st-li vzhledem na ustanovení § 45 zák. č. 104/26 pod titulem zálohy.
O stížnosti uvážil nss takto:
Důvodem, pro který se domáhal žal. úřad u vydržovatele školy odstranění st-le z výkonu úřadu učitelského, byla skutečnost, že st-1 není čsl. státním občanem. Stížnost naproti tomu poukazuje na to, že st-1 vyhovoval při svém zvolení a ustanovení učitelem na řím.-kat. ludové škole v K. předpisům zákona co do otázky své státní příslušnosti a že není předpisu, podle něhož by bylo lze odstraniti učitele takto doživotně ustanoveného z jeho úřadu proto, že změnou státoprávních poměrů odpadla u něho náležitost týkající se státní příslušnosti.
Nss neuznal stanovisko stížnosti důvodným.
Podle §§ 9, 10 a 11 zák. čl. XXXVIII:1868 jsou školy vydržované církvemi školami veřejnými a mají učitelé těchto škol podle § 1 zák. článku XXVII:1907 (zák. čl. XVI:1913) právní povahu veř. úředníků. § 32 posléz cit. zák. článku pak ustanovuje, že učitel na elementárních obecných školách jakékoli povahy musí při prvém trvalém ustanovení prokázati uher. státní příslušnost před škol. inspektorem a složiti předepsanou tam přísahu. Zřetelem na ustanovení § 1 zák. č. 449/19 sluší předpis ten čísti tak, že požaduje na osobách učitelských v něm zmíněných státní příslušnost čsl.
Z ustanovení těchto vysvítá, že i v personálním právu učitelstva nestátních škol ludových na území býv. Uherska uzákoněna byla zásada, že jen ta osoba může býti dosazena v úřad učitelský, která je příslušníkem státu a že je tedy státní občanství nezbytným předpokladem pro výkon úřadu toho. Zásada tato je jedním ze základních principů organisačních, jež vyplývají ze samé podstaty státu, a vede ve svých důsledcích k závěru, že osoba učitelská, která nemůže prokázati státní — Č. 8597 —
příslušnost čsl., pozbývá způsobilosti k výkonu úřadu učitelského na církevní škole ludové.
V daném případě není mezi stranami sporu o tom, že st-1 není čsl. státním občanem, z čehož podle předeslaného plyne, že ztratil i postavení své jako učitel na řím. kat. ludové škole v K. Nemá proto stížnost pravdu, vychází-li z opačného právního hlediska a snaží-li se z nedostatku positivní normy dovoditi nepřípustnost postupu žal. úřadu. Na tom nemůže nic změniti ani skutečnost, že st-1 složil slib poslušnosti resp. služební přísahu státu našemu a že od převratu službu školskou konal a státní doplněk pobíral. St-1 má tu zřejmě na mysli předpis § 2 zák. č. 64/18, podle něhož je složení slibu poslušnosti čsl. republice jednou z podmínek prozatímního ponechání osoby učitelské v jejím úřadě.
Leč z toho, že státní správa trpěla po určitou dobu, aby st-1 konal úřad učitelský, neplyne, že vykonával úřad učitelský jako čsl. veř. zaměstnanec a že má býti považován v důsledku toho za čsl. stát. občana. Jsou proto vývody stížnosti, které dovozují s tohoto hlediska nezákonnost postupu žal. úřadu, nepřípadné.
Citace:
č. 8596. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 752-753.