NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15698.

Jestliže je z knihovního zápisu zjevné, že na nemovitosti vázne pohledávka, jež podle nařízení vlády č. 265/22 Sb. z. a n. mohla podléhati soupisu a s níž knihovní věřitel podle tohoto předpisu nemohl volně disponovat! bez účasti zúčtovacího úřadu, budiž tento úřad obeslán k rozvrhovému roku.
(Rozh. ze dne 29. prosince 1936, R I 1452/36.)
Prvý soud rozvrhuje nejvyšší podání nepřiznal Spořitelně v Sch. pohledávku pod C 1 zajištěnou proto, že prý pohledávka ta podle prohlášení Spořitelny v Sch. zanikla. Rekursní soud odmítl rekurs Československého státu (Československého zúčtovacího ústavu) do tohoto usnesení, v němž stěžovatel poukázal na § 9 vl. nař. č. 265/22 Sb. z. a n. a na čl. 9 a 17 úmluvy č. 60/26 Sb. z. a n. a uváděl, že prvý soudce neměl dbáti prohlášení Spořitelny v Sch., nýbrž že měl k oné knihovně zajištěné pohledávce jako k pohledávce stěžující si strany přihlížeti z toho důvodu, že ona pohledávka byla podrobena mezistátnímu vyrovnání podle vl. nař. č. 265/22 Sb. z. a n. podle úmluvy republiky Československé s republikou Rakouskou o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách a dosud zaplacena nebyla.
Nejvyšší soud uložil rekursnímu soudu, by o rekursu znovu rozhodl.
Důvody:
Rekursní soud odmítl rekurs finanční prokuratury nepřiznav jí po případě Československému zúčtovacímu ústavu v Praze legitimaci ke stížnosti; jmenovaný úřad prý vůbec nelze pokládati za stranu ve smyslu §§ 229 a 209 ex. ř. a rozvrhové usnesení mu vůbec nemělo býti doručeno. Když se omezil ve výroku jenom na to, že rekurs pro nepřípustnost odmítl, neměl se zatím obírati věcným jeho obsahem. Učinil-li tak přece, nelze zatím přezkoumati správnost jeho úvah a musí se soud dovolací omeziti jenom na otázku oprávnění jmenovaného již úřadu k rekursu. Podle § 234 ex. ř. jsou oprávněny k rekursu do rozvrhového usnesení osoby, které se k rozvrhovému roku dostavily. Je zřejmě, že tu zákon poskytuje opravný prostředek také těm osobám, které měly býti k roku obeslány jmenovitě podle § 209, odst. 2 ex. ř. a které se roku nezúčastnily, protože k němu nebyly obeslány. K těm osobám, jež měly býti podle uvedeného předpisu obeslány, patřil také Čes- koslovenský zúčtovací ústav v Praze, bylo-li z knihovního zápisu zjevné, že na nemovitosti vázla pohledávka, jež podle nařízení vlády ze dne 7. srpna 1922, č. 265 Sb. z. a n. mohla podléhati soupisu a s níž knihovní věřitel podle tohoto předpisu nemohl volně disponovati bez účasti zúčtovacího úřadu. Otázku, zda ta pohledávka soupisu podléhá čili nic, nemohl řešiti exekuční soud, a již proto byl by si musil vyžádati vysvětlení od uvedeného úřadu a teprve podle něho by byl mohl posouditi, smí-li a do jaké míry přihlížeti k prohlášení zástavní věřitelky. Nesejde na tom, že u pohledávky nebylo poznámky ve smyslu čl. 18, odst. 2 úmluvy č. 60/26 Sb. z. a n., když skutečnost ta mohla spočívati právě na tom, že soupisové povinnosti zadost učiněno nebylo, že věc nebyla ještě vyřízena anebo také z důvodů jiných. Protože tu vesměs jde o otázky veřejnoprávní a tedy také o velící předpisy a zájmy, které ani za řízení exekučního nemohly utrpěti újmy a nemají býti mařeny, je zřejmé, že také podle těchto předpisů měl býti zúčtovací ústav o rozvrhovém roku uvědoměn, když tu byly pro to podmínky podle obsahu knihovního výtahu, a že měl také nárok na to, aby se mu dostalo rozvrhového usnesení a aby pořadem instancí směl obhájiti zájmy, k jejichž hájení byl podle své příslušnosti povolán. Proto mu jest přiznati také právo k rekursu, aniž sejde na tom, že mu bylo usnesení doručeno soudní kanceláří teprve k příslušné žádosti.

Citace:

Čís. 15698.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1217-1218.