NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7531 —
Čís. 7531.

Úrazové pojištění dělnické (zákon ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. zák. na rok 1888).
Předpis § 47 zák. vztahuje se na zástupce a zřízence podnikatelovy nejen tehdy, když jednají z vlastního popudu, nýbrž i tehdy, když jsou vykonavateli příkazu podnikatelova. Je-li podnikatelem cukrovaru akciová společnost, jsou její ředitel a kontrolor zmocněnci (representanty) podnikatele ve smyslu § 47 zák., nikoliv osobami jmenovanými v § 45, druhý odstavec, zák.
Proti osobám, uvedeným v § 45, druhý odstavec, zák. má poškozený nárok na náhradu škody způsobené úrazem pouze za předpokladů § 46 zák., proti osobám uvedeným v § 47, prvý odstavec, zák. podle všeobecných zákonných předpisů o náhradě škody.
Závazek k náhradě škody úrazem při bourání klenby, ježto byly zanedbány předpisy § 32 nařízení ze dne 7. února 1907, čís. 24 ř. zák.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1927, Rv I 390/27.)
Žalobce byl zaměstnán jako dělník při úpravě kanálu v cukrovaru, jehož ředitelem byl Josef B. a kontrolorem Jan S. Při práci se probořil se žalobcem kanál a žalobce byl poraněn. Žalobní nárok na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice proti Josefu B-ovi a Janu S-ovi důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Lhostejno jest pro tento spor, zda žalovaní prováděli adaptační práce podle výslovného příkazu své zaměstnavatelky, neboť žalováni jsou tu podle § 47 úrazového zákona osobami třetími a nemůže býti žalobce nucen, by žaloval také zaměstnavatelku. Zavinění Josefa В-a spočívá v tom, že provádění prací stavebních ve vlastní režii závodu uložil kontroloru S-ovi, jenž není stavebním odborníkem, ač k bourání klenutí měl býti přibrán jen oprávněný živnostník. Nerozhodno jest, zda se práce takové v různých cukrovarech provádějí ve vlastní režii, zejména zda jsou tam odborně vzdělaní technikové. Důkaz o tom nabídnutý znalci cukerního průmyslu by neměl ani pro tento spor ani pro posouzení viny žalovaných a stupně jich zavinění významu a není vadou řízení, že nebyl připuštěn. Za osekání opěrné zdi a za nezabezpečení její zodpovídá kontrolor Jan S., jenž jak nesporno práce zbourání zdi řídil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. — Čís. 7531 —
Důvody:
Žalovaní Josef В. a Jan S. napadají rozsudek odvolacího soudu z dovolacích důvodů § 503 čís. 2 a 4 c. ř. s. Nesprávné právní posouzení věci spatřují v tom, že se odvolací soud nepřiklonil k jejich právnickým vývodům ohledně §§ 45 a 47 zákona o úrazovém pojištění dělnickém. O této výtce je nutno pojednati napřed, protože základem pro rozhodnutí tohoto sporu je rozřešení otázky, zda na dovolatele lze použíti předpisu § 47 cit. zák. Nižší soudy zodpověděly tuto otázku kladně a to právem, neboť § 45 jedná o postižních nárocích pojišťovny proti podnikateli co do škody, kterou zavinil úmyslně nebo hrubým zaviněním on sám nebo jeho zákonný zástupce, u akciových, výrobních, hospodářských společnostech a jiných spolcích pak i člen představenstva nebo likvidátor, při obchodních společnostech i společník oprávněný k vedení nebo likvidátor. Poměru mezi pojištěným a podnikatelem nebo třetí osobou se netýká. Ten je upraven následujícími předpisy §§ 46 a 47, oním poměr s podnikatelem, tímto poměr s třetími osobami. Ze zákona nelze vyvoditi, že se předpis § 47 vztahuje na zástupce a zřízence podnikatelovy jenom tehdy, když jednají z vlastního popudu, nikoli když jsou vykonateli příkazu podnikatelova, jak tvrdí dovolatele. Je lhostejno, zda podnikatelka — rafinerie cukru — dala řediteli cukrovaru Josefu B-ovi příkaz, by provedl přípravné práce ve vlastní režii, tedy bez stavitele. Takový příkaz nemohl sprostiti ani jeho ani S-a z povinnosti, by zachovali všeobecně závazné předpisy pro práce toho druhu. Podnikatelem je v tomto případě akciová společnost. Ředitel jejího cukrovaru В. a kontrolor S. jsou jejími zmocněnci nebo representanty ve smyslu § 47 cit. zák., nikoli osoby jmenované v § 45 druhý odstavec. Proti osobám uvedeným v § 45, druhý odstavec, má poškozený nárok na náhradu škody způsobené úrazem jenom za předpokladu § 46, proti osobám uvedeným v § 47 prvý odstavec podle všeobecných zákonných předpisů o náhradě škody (§§ 1325 až 1327 obč. zák.). Nižší soudy považovaly za zjištěno, že klenba, o kterou v tomto případě šlo, byla konstruktivní částí budovy. Toto zjištění je založeno na posudku znalce. Proti té části posudku nebyly v první stolici vzneseny námitky, ani nebyl učiněn pokus je vyvrátiti. Je nutno položiti je za základ rozhodnutí. Pro probourání klenutí je předepsáno v § 32 nař. min. obchodu ze dne 7. února 1907, čís. 24 ř. zák., že smí býti provedeno jenom za stálého odborného vedení. To dovolatelé zanedbali. Zanedbání odborného vedení bylo v příčinné souvislosti s úrazem a tím i se škodou. Proto jsou dovolatele povinni škodu nahraditi (§§ 1295, 1325 obč. zák.). Okolnost, kdo je podle stavebního řádu zodpověděn správním úřadům za dodržení jeho předpisů, je nerozhodna. Pro obor občanského práva řeší otázku občanský zákon. Lhostejno je, zda se podobné práce, jako byla ta, při níž se přihodil žalobci úraz, provádějí v cukrovarech tak, jak ji prováděli nebo dali prováděti žalovaní, neboť zanedbání jiných osob v jiných případech neomlouvá jejích zanedbání. Předpis § 47 zák. o úr. poj. děl. neobmezuje povinnost nahraditi škodu na hrubé zavinění. Stačí jakékoli — Čís. 7532 —
podle předpisů občanského zákonníka. V tomto období sporu nemohou dovolatelé s úspěchem namítati, že práce, při nichž se úraz přihodil, byly takové, že při nich nebylo nutno zachovati tak dalekosáhlá bezpečnostní opatření, jaká předpisuje zmíněné nařízení, neboť jenom v první stolici mohli namítati, že klenba, o kterou zde jde, nespadá pod hledisko zmíněného § 32 nař. V opravném řízení je námitka ta nedovolenou novotou.

Citace:

A. T. K.. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 36, s. 436-436.