NPD documents search: Právník, 70 (1931) - Má-li o věci rozhodnouti samosoudce nebo senát, řídí se podle výše peněžní částky nebo hodnoty nepeněžního nároku v době započatého ústního jednání

Praktické případy.

Má-li o věci rozhodnouti samosoudce nebo senát, řídí se podle výše peněžní částky nebo hodnoty nepeněžního nároku v době započatého ústního jednání. Pozdější změny nerozhodují. Rozhodl-li tedy ve sporu o více než 20000 Kč samosoudce, jest to zmatečné i když před rozhodnutím byl předmět omezen pod 20000 Kč (§ 7 a) j. n., § 477 čís. 2 c. ř. s.).

Jak plyne z § 7 a) j. n., jest pro otázku, zdali rozepře patři před senát nebo před samosoudce, rozhodná výše zažalované peněžité částky, nebo hodnota předmětu sporu v době započetí ústního jednání a nemají pozdější poměry, zvýšení nebo snížení žalobního požadavku, pokud se týče jeho hodnoty pro otázku, zdali jest příslušný senát nebo samosoudce, významu. V projednávaném sporu při započetí ústního jednání zněla žalobní prosba na určení, že žalobkyni náleží nárok na zvýšení pensijních požitků jí poskytovaných, a to podle skupiny XI. zákona čís. 130/21, kteréžto zvýšení činilo podle výpočtu žalobkyně 178 Kč měsíčně, takže nárok na uvedené určení měl podle § 58 j. n. hodnotu 21360 Kč a vedle toho domáhala se žalobkyně doplatků na vyšších do žaloby splatných požitcích 14980 Kč a odtud dále do rozsudku žádala na příplatku 178 Kč měsíčně. Podle toho převyšovala hodnota sporu 20000 Kč a ježto nejde, jak s konečnou platností bylo odv. soudem rozhodnuto, o spor podle zákona č. 130/21, a protože podle § 7 a) j. n. ve znění zákona ze dne 8. června 1923 čís. 123 Sb. z. a n. před samosoudce patří jen spory hodnotu 20000 Kč nepřesahující, náležel projednávaný spor před senát a nikoliv před samosoudce. Jak bylo již řečeno, nemá pozdější změna zejména ani omezeni nároku vlivu na započatý spor, co se týče příslušnosti senátu nebo samosoudce a proto i kdyby, jak tvrdí rekurentka, byl se následkem omezení po započetí ústního jednání snížil žalobní nárok pod 20000 Kč, neměnilo to ničeho na tom, že samosoudce nebyl povolán v projednávaném sporu jednati a rozhodovati a že, když se tak stalo, nebyl soud řádně obsazen. Z toho důvodu nepochybil odvolací soud, když seznav tento nedostatek, zrušil napadeným usnesením rozsudek prvního soudu a řízení jemu předcházející, počínajíc prvním ústním jednáním jako zmatečné (§ 477 čís. 2 c. ř. s.). Ostatně se podotýká, že tvrzení rekurentčino, že se hodnota sporu během řízení následkem omezení snížila pod 20000 Kč, není správné. Při dotyčném svém výpočtu hodnoty sporu po omezení pomíjí rekurentka svůj nárok na vpředu uvedené určení. Přihlíží-li se však k tomu nároku (§ 55 j. n.) a sečte-li se hodnota (14440 Kč s nárokem na nedoplatek 8766 Kč, správně 10092), činí i po omezení předmět sporu více než 20000 Kč.
Rekurs do napadeného usnesení není tedy opodstatněn a bylo se o něm usnésti, jak se stalo.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. května 1931, čís. R II 131/31-2.
Karel Jelínek.

Citace:

Má-li o věci rozhodnouti samosoudce nebo senát, řídí se podle výše peněžní částky nebo hodnoty nepeněžního nároku v době započatého ústního jednání. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1931, svazek/ročník 70, číslo/sešit 21, s. 690-691.