NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 7587.

Samospráva obecní: 1. * Není zákonné překážky, aby obec vložila do rozpočtu položku za účelem zřízení fondu na krytí budoucích potřeb. — 2. Jak jest vésti hospodářství obecní, není-li obecní rozpočet včas pravoplatně stanoven?
(Nález ze dne 27. listopadu 1928 č. 16030/27.)
Věc: Městská obec P. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran obecního rozpočtu a vybírání obecních přirážek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Městské zastupitelstvo v P. schválilo dne 28. května, 2. června a 9. června 1926 obecní rozpočet na rok 1926 a usneslo se k hrazení rozpočtového schodku vybírati 46% obecní přirážky k dani činžovní a 491% přirážky k ostatním daním, přirážkám podléhajícím. — Odvolání Augusta Sch. a spol. z tohoto usnesení podané bylo osk-í v D. usnesením z 27. srpna 1926 zamítnuto. — Dalšímu odvolání vyhověl žal. úřad částečně a změnil v odpor vzaté usnesení osk v tom smyslu, že se potřeba rozpočtu na rok 1926 snižuje při 4 položkách o částku celkem 330 000 Kč, v důsledku čehož sníží se i obecní přirážky k daním, přirážkám podléhajícím mimo daň činžovní na 455%.
Stížnost podaná na toto rozhodnutí obcí P. vytýká především, že podle odst. 7 § 31 ob. fin. nov. má úřad, povolaný ke schválení přirážky rozhodnouti do 2 měsíců ode dne, kdy žádost k němu došla. V daném případě úřad tuto lhůtu nedodržel a nevyjádřil se o povoleni přirážky a platí proto podle analogie odst. 2 § 35 cit. zák. usnesená přirážka ve výši 491 % za mlčky povolenou, pročež nebylo lze tuto přirážku snížiti na 455%.
Nss neshledal tuto námitku důvodnou již proto, že v daném případě vůbec nešlo o povolení obecní přirážky, nýbrž o to, má-li zůstati nezměněno usnesení obecního zastupitelstva, že v obci jest vybírati 491% přirážky. Žal. úřad vyslovil jako úřad instanční k odvolání poplatníka, že k hrazení rozpočtu tak, jak byl jím upraven, stačí přirážka 455%. Žádost o povolení přirážky žal. úřad nevyřizoval, nýbrž, jak ke konci svého rozhodnutí praví, bude řízení ve smyslu § 31 teprve zahájeno. Nelze tedy pro daný případ odst. 7 § 31 vůbec použiti.
Pokud jde o změnu rozpočtu žal. úřadem provedenou, uplatňuje stížnost, že rozpočtové položky, jež byly žal. úřadem z rozpočtu vyloučeny, pokud se týče sníženy, byly ve stejném neb ještě větším obnosu také v rozpočtu na r. 1925, takže mohly býti podle odst. 4 § 8 ob. fin. nov. základem hospodaření i v rozpočtovém roce, což se také skutečně stalo. Následkem toho nemohl žal. úřad ony rozpočtové položky po uplynutí rozpočtového roku snížiti.
Nss neshledal ani i tuto námitku důvodnou. Stížnost nechápe správně dosah a účel odst. 4 § 8 ob. fin. nov. Podle odst. 1 § 8 vede se obecní hospodářství v mezích rozpočtu a dle odst. 2 poukazuje starosta veškerá vydání v rámci pravoplatně stanoveného rozpočtu. Je tedy zpravidla předpokladem pro to, aby vydáni v určitém roce mohla býti učiněna, existence pravoplatně stanoveného obecního rozpočtu pro tento rok. Tuto zásadu bude ovšem možno provésti jen tehdy, nebylo-li použito práva odvolacího ve smyslu odst. 4 § 6 ob. fin. nov. neb v řídkých případech, kdy konečné instanční rozhodnutí dojde ještě před počátkem roku rozpočtového. Jinak nezbude, než hospodařiti v obci bez rozpočtu pravoplatně stanoveného. Pro tento případ stanovil odst. 4 § 8, že, dokud rozpočet na dotyčný správní rok nebyl ještě pravoplatně stanoven, může býti hospodařeno v rámci rozpočtu na rok prošlý, pokud nejsou výdajové položky rozpočtu předcházejícího vyšší než rozpočtu, o který jde.
Je tedy jedině účelem zmíněného ustanovení, aby bylo umožněno nerušené hospodaření v obci přes to, že není ještě pravoplatného rozpočtu. Nelze však ustanovení tomu přiznati takového dosahu, aby zbaveno bylo praktického významu právo voličů neb poplatníků, odvolati se dle odst. 4 a 5 § 6 z obecního rozpočtu a žádati v cestě instanční, by určité položky výdajové byly z rozpočtu vyloučeny neb sníženy, tedy aby v dotyčném roce vůbec nebyly učiněny neb byly učiněny v částce nižší. Může se tudíž zmocnění starostovo, hospodařiti podle rozpočtu roku předešlého, vztahovati jen na ony položky obecního rozpočtu, které v cestě instanční nebyly vzaty v odpor, leč by šlo o výdaje, k nimž obec je po zákonu přímo povinna, které mohou podle 2. věty odst. 4 § 8 výjimečně býti učiněny, i když by šlo o výdaje nové v rozpočtu předcházejícího roku vůbec se nevyskytující.
Mohl tedy obecní starosta v daném případě výdaje na základě oněch čtyř položek, jež byly k odvolání poplatníků nař. rozhodnutím sníženy, poukazovati jen tehdy, byla-li k nim obec podle zákona povinna. Že by šlo o výdaje takové, stížnost netvrdí a nepřichází tedy odst. 4 § 8 vůbec v úvahu. Z tohoto důvodu bylo pro rozhodnutí žal. úřadu o tom, mají-li určité výdajové položky býti do rozpočtu zařazeny a ve které výši, i když rozhodnutí bylo vydáno teprv po uplynutí rozpočtového roku, bez významu, zdali snad starosta ony výdaje skutečně již učinil.
Stížnost míří dále proti vyloučení položky 100 000 Kč věnované na výstavbu nemocnice a 50 000 Kč na zřízení hřbitova z rozpočtu.
Žal. úřad vyslovil, že není zásadního usnesení obce o tom, že se tyto projekty mají provésti, že uvedené částky nemají podle svého určení sloužiti k provedení těchto projektů, nýbrž k utvoření fondu k zřízení hřbitova a nemocnice, o nichž není jisto, zda vůbec, pokud se týče kdy a v jakém rozsahu budou zřízeny. Zřizování fondů není skutečným vydáním v dotyčném rozpočtovém roce se uskutečňujícím a nemohly proto částky pro ně určené jako vydání do rozpočtu býti pojaty. — Naproti tomu vytýká stížnost, že zásadní usnesení o stavbě nemocnice i hřbitova existovalo a že zřizování fondů není zákonem zakázáno a proto jest i preliminování k tomu potřebných částek přípustno.
Nss nemusil zkoumati, usnesla-li se obec již dříve pravoplatným způsobem, že vystaví nemocnici a zřídí hřbitov, neboť již v tom, že do rozpočtu se vkládá určitá částka pro určitý účel, spočívá zásadní usnesení, že tento účel má být obcí plněn. Žal. úřad z tvrzeného jím nedostatku zásadního usnesení o zřízení nemocnice a hřbitova, nedovozoval nic jiného, nežli že obec nemá úmyslu v rozpočtovém roce nemocnici a hřbitov zříditi. Tato okolnost stížností popřena není, nýbrž st-lka to sama připouští, poukazujíc k tomu, že jde o zřízení fondů pro uskutečnění zmíněných účelů. Je tedy jedině na sporu, mohly-li býti do obecního rozpočtu vloženy částky sloužící k utvoření fondu pro účely, jež mají teprve později býti uskutečněny.
Žal. úřad popřel toto právo obce, poukazuje k tomu, že nejde o vydání dotyčného správního roku. Avšak neprávem. Obecní zřízení se o existenci obecních fondů výslovně nezmiňuje, a teprve ob. fin. novela upravuje tento předmět. § 19 ob. fin. nov. praví, že k úhradě výdajů obecních užiti jest především výnosu obecního jmění (odst. 1), a že, je-li některá část tohoto jmění věnována k úhradě určitých výdajů, nesmí býti výnosu tohoto jmění užito k účelům jiným (odst. 2). Je tedy obci dáno právo, aby ze všeobecného jmění obecního, které by jinak podle odst. 1 § 19 muselo sloužiti k úhradě všeobecných výdajů obecních, vyloučila určitou část a věnovala ji ke zvláštnímu účelu, totiž k hrazení výdajů při věnování ustanovených. Zákon sám takovému věnování udělil sankci a nařizuje, aby takovéto účelové jmění (fond) bylo svému účelu zachováno. V jiných svých ustanoveních pak zákon uznává obecní fondy jako řádnou instituci obecního hospodářství. Mluví o nich v odst. 2 § 8, v odst. 1 § 16, v odst. 1 § 22 a v § 23 č. 1 vedle všeobecného jmění obecního a nařizuje dokonce v § 21 zřízení zvláštního fondu pořizovacího.
Nemůže tedy býti sporu o tom, že obec za nynějšího právního stavu může zřizovati fondy. Při tom se věnování určitého jmění může státi tím způsobem, že jen výnosu tohoto jmění má býti použito k dotyčnému účelu, že však podstata jmění má býti zachována. Pojem fondu však nevylučuje, aby se věnování stalo i tím způsobem, že má celé jmění býti vynaloženo na dotyčný účel, jak tomu na příklad je při fondu, zřízeném podle § 21 ob. fin. nov.
Uzná-li obec za potřebné, že má býti zřízeno určité účelové jmění, a věnuje-li tomu určitou částku, pak je částka ta výdajem dotyčného správního roku, v němž věnování její bylo usneseno, neboť potřeba ke zřízení » a dotování fondu se v tomto správním roce objevuje, třebaže upotřebení fondu nastane teprve v době pozdější, kdy fond postupným věnováním dosáhne výše pro plnění účelu potřebné. Může proto, nezřizuje-li se fond z majetku, jejž obec má již k disposici, do rozpočtu onoho roku, ve kterém zřízení a dotování fondu bylo usneseno, býti vložena patřičná úhrada. Nebylo tedy zásadních překážek, aby zmíněné položky byly jakožto výdaje, sloužící k opatření obecních fondů, do rozpočtu zařazeny.
Leč nss nemohl přes to dospěti k zrušení nař. rozhodnutí. Zřizování účelového fondu není podle zák. obci zabráněno, není však jedinou možností opatřiti si prostředky k hrazení dotyčných výdajů, neboť výdaje ty mohou býti také kryty ze všeobecných příjmů obce tím, že se dotyčná potřeba v roce, kdy výdaj skutečně nastane, vloží do obecního rozpočtu. Zdali obec zvolí ten či onen způsob úhrady, zda se tedy rozhodne, nashromážditi účelové jmění, než přikročí k provedení dotyčného úkolu, nebo úhradu získati teprve při jeho uskutečnění, je otázkou účelnosti, jejíž zodpovědění bude záviseti hlavně od stavu ob. financí.
Žal. úřad přes to, že zásadně neuznal oprávněnost obce vkládati do obecního rozpočtu položky, sloužící k utvoření účelového jmění, přece se zabýval otázkou, je-li vložení určité částky do rozpočtu na rok 1926 za účelem dotování takového fondu v daném případě pro obec účelným, a dospěl k úsudku, že takové dotování nelze z důvodu účelnosti vzhledem k stavu obecních financí připustiti. Proti tomuto výroku stížnost námitek neuplatňuje, takže nss nemohl nař. rozhodnutí v tomto směru přezkoumati. Ale pak je stížnost, i pokud jde o vyloučení zmíněných položek z obecního rozpočtu, bezdůvodna.

Citace:

č. 7587. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 376-379.