Č. 3461.

Vyvlastnění: V řízení vyvlastňovacím podle zákona o stavebním ruchu č. 45/1922 a č. 35/1923 nelze pouhé tvrzení expropriáta, že vyvlastněním trpí velkou škodu, považovati za námitku podle § 3, odst. 5 zák. o stav. ruchu, že vyvlastňovaného pozemku potřebuje nezbytně pro svoje hospodářství a pod.
(Nález ze dne 7. dubna 1924 č. 6011.)
Věc: Manželé Otakar a Melanie T. v H. (adv, Dr. Jar. Pippich z Chrudimě) proti zemské správě politické v Praze (za zúč. stranu adv. Dr. Vil. Sýkora z Chrudimě o vyvlastnění pozemků.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Útraty se nepřisuzují.
Důvody: Osp v Ch. vyvlastnila nálezem ze 16. srpna 1922 na základě zák. z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. pro obecně prospěšné stavební a bytové družstvo v K. části parcely č. kat. 647 a 646 v H., patřící Otakaru a Melanii T., na stavbu 4 obytných domků.
Zsp šetříc ustanov. zák. z 25. ledna 1923 č. 35. Sb., zamítla nař. rozhodnutím odvolání st-li podané a opravila vyvlastňovací nález v ten smysl, že z pozemků č. kat. 647/1 a 646 v H. vyvlastňuje se část ve výměře 43 a 50 m2, označená v situačním plánku z 25. června 1923 čísly kat ... na stavbu čtyř obytných domků, jednoho obytného domku s hospodářským příslušenstvím drobného zemědělce, tří obytných domků s malou provozovnou drobného živnostníka a na zařízení komunikace.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Pokud stížnost dovozuje z § 3 zák. o stav. ruchu, že není ve shodě se zákonem, aby vyvlastňující strana si mohla voliti podle volného uvážení nejplodnější půdu k stavbě se hodící, když má také k disposici půdu méně cennou, má stížnost pravdu.
Soud vyslovil již v obdobném případě nálezem Boh. 2357 adm., že expropriantovi takové právo nepřísluší, že se musí spokojiti s tím, aby dosáhl toliko účelu, který sleduje zákon o stavebním ruchu, tedy aby mu stavba vůbec byla umožněna a nemůže si voliti půdu, která se mu nejlépe hodí. Taková zásada se jeví zejména v tom, že vyvlastnění žádaného pozemku nemůže býti povoleno, když vyvlastněnec nabízí vyvlastniteli jiný vhodný pozemek. H2T
V daném případě skutečně st-lé nabízeli družstvu pozemek a to č. kat. 1010/2 jako náhradu za pozemek požadovaný vyvlastnitelem. O námitce, že stěžující si strana nabídla žadateli za náhradu pozemek č. kat. 1010/2, bylo také jednáno při komisionelním šetření dne —, ale stavební znalec prohlásil, že pozemek ten k dosažení účelu stavby se jednak nehodí vzhledem k tomu, že leží v inundaci, a jednak z důvodu nedostatečnosti, ježto měří pouze 140 čtv. s. Jestliže za této okolnosti stěžující si strana omezila se jen na tuto nabídku a nenabídla vyvlastniteli pozemky jiné k stavbě způsobilé, pak neměl žal. úřad příčiny, aby se zaměstnával touto otázkou s jiného hlediska, poněvadž se jednalo pouze o nabídku určitého pozemku st-li učiněnou a bylo jejich věcí nabídnouti pozemky jiné, když se chtěli vyhnouti tomu, aby byly vyvlastněny pozemky nejlepší. Když však tak neučinili, jest bezdůvodná námitka, že měl býti vyvlastněn pozemek méněcenný.
St-lé namítají nezákonnost také s hlediska toho, že pozemek, o který jde, potřebují nevyhnutelně pro vlastní hospodářství. Tato okolnost byla by zajisté důvodem, který by vylučoval vyvlastnění, avšak námitka ta v řízení správním vůbec vznesena nebyla, poněvadě st-lé v řízení toliko namítali, že by vyvlastněním utrpěli velkou škodu. Tato námitka není však identickou s námitkou dle § 3, odst. 5 zák. o stav. ruchu, že vlastník potřebuje požadovaného pozemku nevyhnutelně pro své vlastní hospodářství, následkem toho nemohl se soud touto námitkou dle § 5 zák. o ss zabývati.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 573. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 390-391.