Čís. 3359.

Článek 2 zákona ze dne 8. června 1923, čís. 123 sb. z. a n.
Bylo-li po 1. červenci 1923 pokračováno v prvé stolici v řízení o věci 100 Kč, nikoliv však 300 Kč převyšující, jest na další řízení a rozhodnutí jakož i opravné prostředky použiti předpisů o řízení ve věcech nepatrných.
(Rozh. ze dne 8. ledna 1924, R I 1102/23.)
V rozepři o 170 Kč bylo dne 10. července 1923 pokračováno v řízení u procesního soudu prvé stolice a téhož dne byl vynesen u přítomnosti obou stran rozsudek, jímž bylo žalobě vyhověno. Dne 7. srpna
1923 navrhl žalobce povolení exekuce. Soud prvé stolice exe- kuci povolil, odvolací soud exekuční návrh zamítl, ježto byl učiněn před pravomocí exekučního titulu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dle čl. 11. zákona ze dne 8. června 1923, čís. 123 sb. z. a n., byla hranice pro spory v nepatrných věcech zvýšena na 300 Kč. Tento zákon,
jenž, vyjma čl. 12, nabyl účinnosti dnem 1. července 1923, neobsahuje
přechodných předpisů o sporech již dříve zahájených, pročež lze dle
obdoby (§ 7 obč. zák.) použíti zásady čl. 18 odst. 3 cís. nař. ze dne
1. června 1914 čís. 118 ř. zák., dle níž předpisy o omezení práva dovolacího a stížnostního nevztahují se na rozhodnutí, která byla vydána
v prvé stolici před působností novely, ani na případy, v nichž ústní jednání dle §u 415 c. ř. s. bylo v prvé stolici skončeno dříve, než předpis,
omezující opravné prostředky, nabyl účinnosti. Je-li tomu tak, dlužno
hleděti k této zásadě též při řešení otázky, od které doby lze pokládati
spornou věc za bagatelní ve smyslu §u 448 c. ř. s. v novém znění, při
čemž přichází obdobně v úvahu také ustanovení druhého odstavce
§u 453 c. ř. s., že předpisy o bagatelním řízení platí od doby, kdy hodnota předmětu sporu byla omezena na bagatelní hranici nebo pod ni.
Ve sporu vymáhajícího věřitele proti povinné straně o náhradu škody
170 Kč konalo se poslední stání 10. července 1923, tedy již za účinnosti
zákona ze dne 8. června 1923, čís. 123 sb. z. a n. Vzhledem k hořejším
vývodům nelze pochybovati o tom, že již při tomto roku, jehož obě
strany se súčastnily, mělo býti jednáno dle předpisů o bagatelním řízení a že rozsudek, prohlášený za přítomnosti obou stran, stal se bez
ohledu na dobu, kdy jim bylo doručeno jeho písemné vyhotovení, právoplatným 24. července 1923 (§§ 224 čís. 7, 225 odstavec druhý a 452
c. ř. s.). Exekuční návrh, podaný vymáhajícím věřitelem 7. srpna 1923,
nelze proto, jak neprávem učinil rekursní soud, zamítnouti proto, že prý
byl učiněn před pravomocí exekučního titulu.

Citace:

č. 3359. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 27-28.