NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 1979.

Sudiště dle § 88, odstavec prvý j. n.
Stačí, stalo-li se ujednání stran o splništi způsobem jakýmkoliv, jen když úmluva se napotom prokáže listinou, třebas byla podepsána jen žalovaným.
(Rozh. ze dne 7. listopadu 1922, R II 409/22.)
Žalobu o zaplacení dlužných 410906 Kč zadala spořitelna u krajského soudu v Z., v jehož obvodu žalovaní nebydleli, odůvodňujíc místní příslušnost odstavcem 8. dluhopisu, jímž spory ze zápůjčky bylo vésti u soudu příslušného pro město M. (ležící v obvodu krajského soudu v Z.). Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Žalující strana opírá místní příslušnost dovolaného soudu o ustanovení § 88. odstavec prvý j. n. Toto zákonné ustanovení předpokládá výslovné ujednání stran, prokázané listinou. K důkazu tohoto ujednání předložila žalobkyně postupní a dlužní listinu ze dne 8. listopadu 1920, která jest podepsána jednak spořitelnou v S., jednak žalovanými — podpis žalující spořitelny města M. schází — a v níž dotyčné ujednání ohledně sudiště zní: »Nachdem die Stadt M. als Erfüllungsort begründet ist, unterwerfen sich die Schuldner für alle aus diesem Schuldverhälltnisse entspringenden Verpflichtungen im Sinne des § 88 J. N. vom 1. Juli 1896 dem Gerichtsstände des Bezirksgerichtes M. Die Sparkasse bejiält sich aber das Recht vor, die Schuldner auch bei deren ordentlichen Gerichtsstände zu belangen«. Ze znění tohoto ustanovení jde však nade vší pochybnost na jevo, že se nejedná o sudiště ve smyslu § 88, odstavec prvý j. n. nýbrž o sudiště dle § 104 j. n., protože se strany v listině té výslovně uvedenému soudu podrobují a to výslovným ujednáním okresnímu soudu v M. Výslovné písemné prohlášení strany žalující schází. Rekursní soud námitku místní nepříslušnosti zamítl. Důvody: Jest správné, že odstupní a dlužní listina vykazuje podpisy pouze žalovaných, že však »podpis žalující spořitelny na ní chybí. Nedostatek tento však nevylučuje příslušnost dovolaného krajského soudu v Z., poněvadž výslovné ujednání sporných stran o příslušnosti soudu splniště z této listiny vysvítá a když žalobkyně na základě této listiny, dovolávajíc se jejího ustanovení, žalobu u místně příslušného krajského soudu v Z. podala a dojednání ohledně žalovaných předložením listiny prokázala, uznala pro svou osobu závaznost tohoto dojednání a nedostatek svého podpisu na listině samé podáním žaloby, takže, jak § 88 odstavec prvý j. n. předpokládá, při podání žaloby toto, výslovné ujednání stran ohledně příslušnosti dovolaného soudu písemně prokázala. Názor soudu prvé stolice, že nejedná se zde o sudiště ve smyslu § 88 odstavec prvý j. n., nýbrž o sudiště ve smyslu § 104 j. n., nemá ve spisech opory a jest přímo v rozporu s ustanovením odstavce 8 odstupní a dlužní listiny ze dne 8. listopadu 1920. podle kterého strany měly úmysl shodnouti se na příslušnosti soudu plniště a nikoli na příslušnosti některého jiného soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění. Cís. nařízením ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák. změněn byl původní doslov § 88, odstavec prvý j. n. v ten rozum, že lze podati žaloby ...na splnění nebo zrušení smlouvy ... u soudu místa, v němž se má smlouva dle ujednání stran žalovaných splniti, kdežto dřívější doslov zněl »dle písemného ujednání stran«; novela obsahuje pak dodatek »Ujednání musí býti listinou prokázáno«. Dle vysvětlení o úmyslu zákonodárce, které v této změně podává výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 2. června 1914, čís. 43 věstníku, byla ona změna učiněna za tím účelem, aby podmínky soudu splniště byly stejné jak v Rakousku tak i v Uhrách, a dodává, že dle nového doslovu není třeba písemného ujednání, takže nyní nastal soulad mezi podmínkami soudu splnište a soudu příslušného dle § 104 j. n. s tou jedinou úchylkou, že ujednání podle § 104 j. n. dlužno »již v žalobě« listinou prokázati, čehož u sudiště dle § 88 j. n. netřeba, Stačí tedy, jak dále výnos ministerský uvádí, když ujednání se uskutečnilo způsobem, kterýmkoli, třeba i ústně, neb podrobením se tištěným smluvním podmínkám, ano i mlčky, jenom když úmluva napotom se prokáže, byť i se tak stalo listinou jednostranně žalovaným podepsanou (jako je objednací lístek, závěreční list, komisní nota). Tento výklad nynějšího doslovu § 88 odstavec prvý j. n. sdílí i Nejvyšší soud. Prokázala-li tedy žalobkyně ujednání o příslušnosti soudu jí dovolaného dle § 88, odstavec prvý j. n. postupní a dlužní listinou, stranou žalovanou jednostranně podepsanou a zároveň se žalobou předloženou, vyhověla podmínce listinného průkazu (§ 88 odstavec prvý j. n.). Lichou jest námitka, že zmíněná listina obsahuje pouze ujednání podle § 104 j. n.). Zníť odstavec 8. listiny té: »Veškeré platy na tuto zápůjčku dlužno konati u pokladny městské spořitelny v M. Poněvadž tímto město M., jako místo splnění jest odůvodněno, podrobují se dlužníci pro veškeré závazky vyplývající z tohoto dlužného poměru ve smyslu § 88 j. n. příslušnosti okresního soudu v M.« Doslov odstavce 8. citované listiny obsahuje tedy výslovné ujednání splniště dle § 88 odstavec prvý j. n., avšak kromě toho i prorogaci dle § 104 j. n., a měla proto: žalobkyně volbu žalovati u soudu příslušného dle § 104 j. n., tedy u okresního soudu v M., bez ohledu na výši pohledávky, neb u soudu dle § 88 odstavec prvý j. n. příslušného, a to pro pohledávky do 5000 Kč u okresního soudu v M., pro pohledávku přes 5000 KČ u krajského soudu v Z., v jehož obvodě město M. leží. Rozhodla-li se žalobkyně zažalovati pohledávku 410906 Kč 95 h po rozumu § 88 odstavec prvý j. n. u krajského soudu v, Z., volila soud, jehož příslušnost jest ujednáním, obsaženým v odst. 8. postupní listiny a dluhopisu ze dne 8. listopadu 1910, plně odůvodněna. Posoudil tedy rekursní soud otázku místní příslušnosti dovolaného soudu po právní stránce zcela správně.

Citace:

č. 1979. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1002-1004.