NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4993.

Samospráva obecní. — Zdravotnictví: Kdo podléhá t. zv. »obchodnému« v lázeňských místech v Čechách?
(Nález ze dne 7. října 1925 č. 18525.)
Prejudikatura: Boh. 4819 adm. Věc: Matěj R. v M. proti okresní správě politické v Mar. Lázních o obchodném.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 1. srpna 1924 předepsal městský úřad v M. L. st-li z obchodu prádlem a módním zbožím provozovaným v sezóně 1924 obchodné částkou 2000 K, ježto jeho obchod byl otevřen dne 15. května 1924. Odvolání st-lovo zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodu, že st-l neprovozuje živnost v M. L. po celý rok, nýbrž toliko během sezóny, a nenáležel tudíž k tamním usedlým obchodníkům.
O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvážil soud toto:
Pro řešení otázky, od koho může obec M. L. vybírati t. zv. obchodné či taxu obchodní, jest jedinou právní normou dekret dvorské kanceláře z 23. března 1798 č. 4764, jak nss vyslovil a blíže odůvodnil ve svém nálezu Boh. 4819 adm.
Dekret ten stanoví: »Od cizích kupců, dostavujících se do města během lázeňského období, včetně těch, kteří tu mají sice právo měšťanské, ale nemají tu vlastního domu, nýbrž se v K. V. zdržují jen v lázeňském období, může býti požadován vyšší tržní poplatek.«
V daném případě uznal žal. úřad st-le povinným k placení obchodní taxy, poněvadž provozuje svoji živnost v M. L. pouze v sezóně, tedy nenáleží k obchodníkům usedlým v M. L. Proti tomu vytýká stížnost, že úřad neměl pro svůj úsudek, že st-1 provozuje svoji živnost pouze v lázeňské sezóně, dostatečného podkladu; avšak neprávem. St-l přiznává sám, že v posledním roce, totiž po sezóně r. 1923, byl jeho obchod v zimních měsících zavřen a že byl, jak městský úřad ve svém platebním rozkazu uvedl, otevřen v roce 1924 dne 15. května. St-l nevrdil ani ve svém odvolání, podaném dne 11. listopadu 1924, že by v této době, tedy po uplynutí lázeňské sezóny, svůj obchod v M. L. provozoval, nýbrž uvedl pouze, že se zabývá myšlenkou ponechati svůj obchod otevřený i v zimních měsících, až to poměry dovolí.
Když za tohoto stavu věci měl žal. úřad za to, že st-l provozoval svůj obchod v roce 1924 pouze v sezóně, srovnává se zjištění to se spisy a vlastním tvrzením strany.
Stížnost vytýká dále, že žal. úřad nepřihlížel při řešení otázky, zdali st-le jest považovati za kupce cizího vzhledem k tomu, že má v M. L. své řádné stálé bydliště.
V tom směru shledal soud stížnost důvodnou.
Nss vyslovil již v uvedeném nálezu, že obchodní taxe (obchodnému) nepodléhají obchodníci, kteří v lázeňském miste po celý rok mají své řádné bydliště. Na tomto názoru trvá soud i v daném případě.
Žal. úřad vycházel z názoru, že obchodníka, který pouze v sezóně obchod provozuje, jest pokládati za cizího, i když měl v M. L. po celý rok své řádné bydliště. Tímto názorem veden, nepřinlížel žal. úřad ke tvrzení st-lovu již v odvolání přednesenému, že má řádné bydliště v M. L. a nezjistil za účasti stran okolnost tuto, ač dle toho, co výše bylo uvedeno, jest pro řešení sporné otázky rozhodnou.
Následkem nesprávného názoru žal. úřadu zůstala tudíž skutková podstata, kterou žal. úřad svému rozhodnutí položil za základ, neúplnou, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4993. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 286-287.