Čís. 17458.

Ustanovení § 25 odst. 1 zák. č. 100/1931 Sb. z. a n. dává nespornému soudci toliko možnost provésti zjištění práva nebo právního poměru v nesporném řízení, nenařizuje mu však, aby tak činil v každém případě. Odkázání účastníků na řízení sporné není žádným z důvodů zmatečnosti, uvedených v § 41 uved. zák.
Ustanovení §§ 125, 126 nesp. pat. nebyla porušena (§ 46 odst. 2 nesp. říz.), odkázal-li pozůstalostní soud zákonného dědice na pořad práva proti dědici z posledního pořízení, jež bylo zřízeno v náležité formě a jehož pravost nebyla popřena, třebas zákonný dědic tvrdí, že jde jen o dovětek.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1939, R I 654/39.)
Pozůstalostní soud odkázal podle § 125 nesp. pat. na pořad práva dědice, přihlásivší se k pozůstalosti po zůstaviteli bezvýminečně ze zákona s tím, aby do 1 měsíce podali žalobu na vnučku zůstavitelovu Martu K., která se přihlásila k pozůstalosti bezvýminečně z posledního pořízení ze dne 1. dubna 1933, o němž dědici ze zákona se přihlásivší tvrdili, že jde o dovětek. Rekursní soud potvrdil usnesení prvého soudu. Důvody: Marta K. přihlásila se k pozůstalosti na základě poslední vůle bezvýminečně a žádala, aby její dědická přihláška byla přijata na soud, předloživši poslední vůli a usnesením ze dne 11. července 1939 byla tato její dědická přihláška přijata na soud. Soud musí přijmouti každou dědickou přihlášku, která je řádně doložena. Soud pozůstalostní nemůže se při tom pouštěti do zkoumání otázky platnosti testamentu. Tuto otázku jest právě podle § 125 nesp. pat. vyříditi sporem. Tím, že byla přijata přihláška Marty K. z testamentu a podány byly dále přihlášky dědiců ze zákona, nastává tu případ § 125 nesp. pat., kdy nesrovnalosti nutno odkliditi sporem. Jsou-li tu dědické přihlášky sobě odporující, jest soud povinen je všechny přijmouti. Soud je povinen přijmouti každou dědickou přihlášku, která se děje v předepsané formě (§ 122 nesp. pat.), neboť domnělý dědic může svůj nárok po čas pozůstalostního řízení uplatňovati jenom touto cestou a může žalovati teprve, když jej soud na pořad práva odkáže. Jen formální nedostatek přihlášky může přivoditi odmítnutí její, materiální nedostatek k tomu nedává práva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Proti srovnalým usnesením nižších soudů uplatňuje dovolací rekurs nezákonnost a zmatečnost. Oba tyto důvody spatřuje v tom, že prý odkázáním stěžovatelky na pořad práva byly porušeny předpisy §§ 125 a 126 nesp. pat., poněvadž prý poslední pořízení ze dne 1. dubna 1935 není závětí, nýbrž pouhým dovětkem, neobsahujícím prý jmenování Marty K. za dědičku, nýbrž určujícím pro Martu K. jenom dva odkazy. Leč není zmatečností, když nesporný soudce sám neřešil otázku, zda zmíněné poslední pořízení jest závětí či dovětkem; § 25 odst. 1 zák. č. 100/1931 dává sice nespornému soudci možnost provésti zjištění práva nebo právního poměru v nesporném řízení, avšak nenařizuje mu, aby tak v každém případě činil. Odkázání účastníků na řízení sporné není žádným z důvodů zmatečnosti uvedených v § 41, zákona č. 100/ 1931 Sb. z. a n. Také není opodstatněn důvod nezákonnosti.
Shora uvedené poslední pořízení bylo zřízeno v náležité formě a pravost jeho nebyla popřena. Proto nebyl porušen předpis §§ 125 a 126 nesp. pat., když byli zákonní dědici poukázáni, aby nastoupili pořadem práva proti Martě K.

Citace:

Čís. 17458. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 588-590.