Čís. 1257.

Porotní soud jest povinen dáti otázky tak, jak toho vyžaduje obžaloba, není však vázán právním názorem státního zastupitelství, takže i v případě kladného zodpovědění hlavní otázky musí obžalovaného z obžaloby sprostiti, je-li toho názoru, že čin, jehož se obžalovaný dle výroku porotců dopustil, není v zákoně ohrožen trestem.
(Rozh. ze dne 31. srpna 1923, Kr I 430/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku porotního soudu v Chebu ze dne 9. května 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem žhářství dle §§ů 166, 167 lit. b), c) tr. zák. a zločinem nedokonaného podvodu dle §u 8, 197, 200, 203 tr. zák., zrušil však dle §u 350 tr. ř. sám od sebe napadený rozsudek, pokud šlo o výrok, odsuzující stěžovatele pro zločin nedokonaného podvodu dle §u 8, 197, 200 a 203 tr. zák., spáchaný prý tím, že dne 8. srpna 1922 v Š. zapáliv dům Ondřeje M-a v úmyslu, by pojišťovací společnosti »C.« v Praze a »Pojišťovnu rolnického svazu«, u nichž měl svou usedlost čís. p. 5 v Š. proti požáru pojištěnu, uvedl co do příčiny vzniku případného požáru vlastního domu v omyl, čímž uvedené pojišťovny měly utrpěti na svém majetku škodu 2000 Kč převyšující, předsevzal lstivé jednání ku skutečnému vykonání vedoucí, při čemž však zločin jen pro náhodu nebyl dokonán, a obžalovaného dle §u 259 čís. 3 tr. ř. pro tento čin trestný z obžaloby sprostil.
Důvody:
Pochybenými jsou vývody zmateční stížnosti, zabývající se důvodem čís. 5 §u 344 tr. ř. Předem budiž podotknuto, že vývody tyto spadají věcně do oboru důvodu dle čís. 6, ježto jimi jest tvrzeno porušení předpisu §u 318 tr. ř. a na porušení takové vztahuje se zvláštní důvod čís. 6, kdežto důvod čís. 5 je rázu všeobecného, jenž vzhledem na zvláštní předpis čís. 6 zde v úvahu nepřichází. S hlediska tohoto důvodu (čís. 6) dlužno tudíž přezkoumati, zda porotní soud právem dal porotcům druhou a třetí hlavní otázku. Dle §u 318 tr. ř. směřuje hlavní otázka k tomu, zda obžalovaný jest vinen činem, obžalobou mu za vinu kladeným. Dávaje otázky, je porotní soud vázán stilisací obžaloby, ježto — jak dále z uvedeného §u vysvítá — veškeré zákonné známky činu musí býti v otázkách obsaženy. V tomto případě byl stěžovatel obžalobou obviňován, že, zapáliv dům Ondřeje M-a, spáchal zločin žhářství a zároveň zločin nedokonaného podvodu. Otázky musily tedy obsahovati zákonné známky obou zločinů, při čemž porotní soud měl možnost tyto známky obou jmenovaných zločinů pojati buď do jedné otázky, buď je rozděliti a pojati do dvou otázek. Nezáleželo na tom, zda je právní názor státního zastupitelství, projevený v obžalobě, správným čili nic, nezáleží na tom, zda jde o souběh reální či ideální; vždy musil soud dáti otázky souhlasně s obžalobou a jedině porotcové měli možnost záporným zodpověděním té neb oné otázky vyloučiti ten neb onen děj. Právem tudíž dal soudní dvůr 2. a III. hlavní otázku. Co se týče dodatku ku 3. hlavní otázce »nur zu beantworten für den Fall der Bejahung der 2. Hauptfrage«, budiž připuštěno, že tímto dodatkem byli porotcové obmezeni ve svém právu rozhodnouti se pro tu neb onu eventualitu. Hledíc však na předpis předposledního odstavce §u 344 tr. ř., nemůže se stěžovatel s úspěchem dovolávati důvodu zmatečnosti dle čís. 6 §u 344 tr. ř., ježto toto omezení porotců mohlo míti pro obžalovaného účinek jen příznivý; vylučovaloť možnost, by obžalovaný byl v případě záporného zodpovědění druhé hlavní otázky uznán vinným zločinem nedokonaného podvodu, aniž by melo jiných pro obžalovaného nepříznivých účinků. I tento důvod zmatečnosti tedy neobstojí, ježto bylo zmateční stížnost částečně jako neprovedenou po zákonu, částečně jako neodůvodněnou zavrhnouti (§ 288 a 346 tr. ř.).
Než rozsudek jest stižen jinou, zmateční stížností neuplatňovanou vadou. Jak shora již bylo řečeno, jest soud povinen dáti otázky tak, jak toho vyžaduje obžaloba, není však vázán právním názorem státního zastupitelství, takže i v případě kladného zodpovědění hlavní otázky musí obžalovaného z obžaloby sprostiti, je-li toho názoru, že čin, jehož se obžalovaný dle výroku porotců dopustil, není zákonem ohrožen trestem. Zločin podvodu předpokládá mezi jiným, by byl někdo lstivým předstíráním nebo jednáním uveden v omyl, po případě — jedná-li se jen o pokus, by byl předsevzat nějaký čin zmíněného druhu, při čemž se sice nepodaří uvésti někoho v omyl, z něhož však zlý úmysl pachatelův dochází zjevného výrazu i pro třetí osoby (§ 8 tr. zák. ve spojení s §em 11 tr. zák.). Tím, co porotcové, zodpověděvše 3. hlavní otázku, vyslovili, nedochází podvodný úmysl obžalovaného takovéhoto zjevného výrazu. Tímto výrokem porotců není zjištěn žádný zjevný čin, směřující k tomu, by shora uvedené pojišťovny byly uvedeny v omyl co do příčiny případného požáru vlastního domu obžalovaného, neboť jeho obsahem je jenom, že stěžovatel zapálil stavení M-ovo, nikoliv však, že chtěl zničiti požárem i vlastní dům. Ovšem, že k tomuto úmyslu poukazuje okolnost, že vlastní stavení měl pojištěné na sedminásobnou skutečnou cenu, ale tato okolnost porotci zjištěna nebyla. Zodpovědění třetí hlavní otázky stačilo by snad po subjektivní stránce k odsuzujícímu výroku ve smyslu §u 170 tr. zák., o takovém činu však zde již z toho důvodu řeči býti nemůže, poněvadž obžalovaný vlastního domu nezapálil. Ve 3. hlavní otázce je tudíž obsažena jen subjektivní stránka skutkové podstaty zločinu nedokonaného podvodu, nikoli však i stránka objektivní, takže zjištění dle odpovědi na 3. hlavní otázku nenaplňuje skutkové podstaty pokusu dle §u 8 a §u 197 tr. zák. a možno tu mluviti jen o přípravném jednání, směřujícím k podvodu. Byl tudíž k újmě obžalovaného čin jeho nesprávně podřaděn trestnímu zákonu, jenž se naň nevztahuje, pročež bylo dle §u 350 tr. ř. na zrušovacím soudě, by postupoval tak, jako by v tomto směru byl uplatňován důvod zmatečnosti §u 344 čís. 11 tr. ř.

Citace:

č. 1257. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 345-347.