NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12441.

Podání žaloby označené jako žaloba oposiční, v níž se však žalobce neopírá proti vymáhanému nároku, nýbrž popírá jen, že žalovaný jest oprávněn exekuci dále vésti, upadnuv do konkursu, není důvodem k odložení exekuce podle § 42 ex. ř.
(Rozh. ze dne 11. března 1933, R I 179/33.)
Povinná strana odůvodňovala návrh na odklad exekuce tím, že vymáhající strana upadla do konkursu, že proto nemůže vésti exekuci vlastním jménem, jelikož místo ní nastoupila úpadková podstata a že proto podala na vymáhající stranu oposiční žalobu. Soud prvé stolice povolil odklad exekuce, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Soudce rozhodující o návrhu na povolení odkladu exekuce nemůže se sice zabývati otázkou, zda jest oposiční žaloba odůvodněna a zda okolnosti ve sporu tvrzené jsou správné čili nic, naproti tomu však jest uvážiti, zda jde skutečně o žalobu oposiční. Podle § 35 ex. ř. lze takovou žalobou uplatniti jen námitky, pokud spočívají na skutečnostech nárok zrušujících nebo zastavujících, které nastaly teprve po vzniku exekučního titulu. O takovou žalobu však nejde v souzeném případě, jelikož pohledávka vymáhající věřitelky nezanikla vyhlášením konkursu na její jmění a nepozbyla práva vésti exekuci pro svou pohledávku; jelikož pak nejde ani o žalobu ve smyslu § 35 ex. ř., není zákonného důvodu podle § 42 ex. ř. k odložení exekuce, rovněž trestní oznámení není důvodem odkladu exekuce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Exekuční soud není sice oprávněn zkoumati důvodnost žaloby, o kterou povinná strana podle § 42 čís. 5 ex. ř. opírá návrh na odložení exekuce (srovnej rozhodnutí čís. 1795 sb. n. s.), avšak jest jeho povinností zkoumati, zda jde vůbec o takovou žalobu, jejíž podání je důvodem k odložení exekuce podle § 42 ex. ř. jest přisvědčiti rekursnímu soudu, že žaloba toho obsahu, jak povinná strana tvrdila, není žádnou takovouto žalobou. Neboť nestačí jen formální označení žaloby jako žaloby oposiční a připojení žalobního žádání domáhajícího se nepřípustnosti exekuce, nýbrž musí i skutkový obsah žaloby odpovídati žalobnímu žádání, jinak by to vedlo k obcházení § 42 ex. ř. a k neodůvodněnému protahování exekučního řízení. Oposiční žaloba podle § 35 ex. ř. vyžaduje tvrzení, že skutečností nastavší po vydání exekučního titulu byl vymáhaný nárok zrušen nebo zastaven. Povinná strana však dle vlastního udání v žalobě ani se neopírala proti nároku, nýbrž popírala jen, že vymáhající věřitel jest oprávněn exekuci dále vésti, upadnuv do konkursu. Netvrdila tedy ani, že nastala právní posloupnost na straně vymáhajícího věřitele (§ 9 ex. ř.), neboť i po vyhlášení konkursu zůstává úpadce nadále oprávněným, jen nakládání se jměním jest mu odňato (§ 3 k. ř.) a správci podstaty přísluší podle § 121 čís. 1 k. ř. jen postavení vymáhajícího věřitele. Nejde proto ani o žalobu podle § 36 čís. 1 ex. ř.

Citace:

Čís. 12441.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 374-375.