Čís. 11618.


Nebyla-li písemná oznámka upevněna na dveřích bytu, nýbrž jen zastrčena mezi domovní kliku a dvéře, nebylo vyhověno předpisu § 104 c. ř. s. a nemělo uložení doručované písemnosti na poště účinek doručení.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1932, R I 291/32.)
Soud prvé stolice odmítl rekurs dlužníka do usnesení v exekuční věci jako opožděný. Rekursní soud zrušil odmítací usnesení prvého soudu a nařídil mu, by nehledě k důvodu, z něhož odmítl rekurs proti usnesení prvého soudu jako opožděný, s rekursem tím naložil jako včas podaným. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Náhradní doručení podle § 104 c. ř. s. předpokládá, že formálnosti tam předepsané byly přesně zachovány (srov. slova zákona »podle předchozích ustanovení« v třetím odstavce § 104 c. ř. s. a rozhodnutí uveřejněné ve sb. n. s. čís. 4377). Podle konaného šetření nebyla písemná oznámka upevněna na dveřích bytu, nýbrž byla listonošem jen zastrčena mezi domovní kliku a dvéře, uložení doručované písemnosti na poště nemělo proto účinek doručení. Z toho vyplývá, že rekurs, odmítnutý prvým soudem jako opožděný, byl podán dříve, než rekursní lhůta vůbec počala běžeti, tedy včas.
Citace:
č. 4000. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 555-556.