Čís. 15345.

I ve sporech pracovních jest strana v odvolacím řízení vyloučena s přednesem, jejž svým nedostavením se v první stolici zmeškala, takže byl proti ní vynesen rozsudek pro zmeškání.
K vynesení rozsudku pro zmeškání stačí, že dostavivší se žalobce přednesl skutkové okolnosti na předmět rozepře se vztahující a učinil návrh na vynesení rozsudku pro zmeškání; probrání věci není potřebí. Ani ve sporech o nároky ze služebního poměru nelze k otázce promlčení přihlížeti z úřadu.
(Rozh. ze dne 2. července 1936, Rv II 330/36.)
Prvý soud (pracovní) vyhověl rozsudkem pro zmeškání žalobě, jíž se domáhal žalobce na žalované náhrady škody proto, že ho nepřihlásila řádně k pensijnímu pojištění. Odvolací soud potvrdil rozsudek prvého soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pokud žalovaná spatřuje zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s. a zároveň také vadnost odvolacího řízení podíle § 503 čís. 2 c. ř. s. v tom, že v první stolici byl vydán rozsudek pro zmeškání, ač prý žalobcův právní zástupce nepřednesl žalobu před návrhem na vynesení rozsudku pro zmeškání, a že se odvolací soud neobíral tvrzením jejího odvolání po této stránce, jest k tomu připomenouti, že podle protokolu o jednání sepsaného byla žaloba žalující stranou přednesena již při prvním roku, a to za přítomnosti zástupce žalované. Dovolatelčin poukaz na rozhodnutí čís. 9063 Sb. n. s. není případný, neboť tam byla zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s. shledána v tom, že žalovaní byli sice v jednací síni přítomni, ale nebyli soudem řádně vyzváni k projednávání, kdežto v souzené věci byl žalovanou vůbec zmeškán rok ustanovený k ústnímu jednání na den 6. prosince 1935. Dovolatelka nemůže tedy důvodně tvrditi, že jí byla nezákonným postupem, soudu odňata možnost projednávati před soudem. — S hlediska dovolacích důvodů podle § 503 čís. 1 a 2 c. ř. s. vytýká dovolatelka dále, že se odvolací soud neobíral okolnostmi uvedenými nově v jejím odvolání a neprovedl o nich nabízené důkazy, ač prý v odvolacím řízení proti rozsudku pro zmeškání vydanému pracovním soudem lze uplatňovati i nové skutečnosti. Uvedená výtka nezakládá žádný z důvodů zmatečnosti (§ 477 čís. 1—9 c. ř. s. a § 28 zákona čís. 131/31 Sb. z. a n.), ale není opodstatněna ani s hlediska § 503 čís. 2 c. ř. s., neboť jest opřena o mylný názor právní. Jak bylo podrobně vyloženo již v rozhodnutích nejvyššího soudu čís. 13705 Sb. n. s. a čís. 41 úřední sbírky rozhodnutí pracovních soudů, jest i ve sporech pracovních strana v odvolacími řízení vyloučena s přednesem, jejž zameškala v první stolici tím, že se nedostavila k líčení. Následky zmeškání roku v první stolici sahají i tu do druhé stolice a zmeškavší strana nemůže již dohoniti, co zameškala v první stolici. Z ustanovení § 33 zákona čís. 131/31 Sb. z. a n. nelze opačný názor vyvozovati. — Nerozhodné jest v tomto případě, zda byla sporná věc v první; stolici »probrána« před vydáním rozsudku pro zmeškání nebo ne, neboť zákon »probrání věci« nenařizuje a k vynesení rozsudku pro zmeškání stačí, že dostavivší se žalobce přednesl skutkové okolnosti na předmět právní rozepře se vztahující a že učinil návrh, aby proti nedostavivšímu se žalovanému byl vynesen rozsudek pro zmeškání. Jsou proto bezvýznamné dovolatelčiny výtky s hlediska § 503 čís. 3 a 4 c. ř. s., že spisům odporuje »zjištění« odvolacího soudu, že před vydáním rozsudku pro zmeškání byla sporná věc probrána po případě že jest právně mylný názor odvolacího soudu o tomto probrání sporné věci. — K právním vývodům dovolání (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) jest připomenouti toto: Odvolací soud správně vyložil, že soud první stolice ani nesměl přihlížeti k přípravnému spisu zaslanému žalovanou (1. č. 5—6), neboť to stanoví předpis § 397, odst. 1 c. ř. s., jenž platí podle § 19 zákona čís. 131/31 Sb. z. a n. i pro řízení před soudy pracovními. — Jest sice správné, že žalovaný může právní neopodstatněnost žaloby uplatňovati v opravných prostředcích i proti rozsudku pro zmeškání (plenární usnesení čís. 4001 Sb. n. s.), takže by ani v souzené věci nebyla žalovaná vyloučena s právními vývody, i když je nepřednesla v první stolici, — ale dovolatelka ve svém odvolání uvedla nové okolnosti skutkové a její právní vývody se vztahovaly na tyto jí samou nově přednesené skutečnosti, nikoliv na ony skutkové okolnosti, jež byly tvrzeny žalobcem již v žalobě a na jejichž základě byl vynesen rozsudek pro zmeškání, že by skutkové okolnosti žalobcem přednesené a nižšími soudy za pravdivé pokládané byly odvolacím soudem nesprávně posouzeny po stránce právní, nepodařilo se dovolatelce dolíčiti. — Dovolatelčin názor, že ustanovení § 1501 obč. zák. neplatí, jde-li o nároky ze služebního poměru, a že v takových případech jest k otázce promlčení přihlížeti z úřadu, nemá opory v zákoně a jest právně mylný, protože ustanovení § 1501 obč. zák. nečiní v té příčině rozdílu.

Citace:

č. 15345. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 761-763.