Čís. 3575.

Ustanovení §u 56 odstavec třetí, knih. zák. platí obdobou i v řízení vyrovnávacím. Zápis zástavního práva v poznamenaném pořadí může býti povolen jen na základě listiny, mající náležitosti §u 56 odstavec třetí, knih. zák.
(Rozh. ze dne 4. března 1924, R II 75/24.)
Na základě úvěrní listiny ze dne 27. listopadu 1923 domáhala se
banka vkladu zástavního práva v pořadí poznámky ze dne 8. října 1923 na dome Josefa D-a, o jehož jmění bylo dne 12. listopadu 1923 zahá jeno řízení vyrovnávací. Soud prvé stolice vklad povolil, rekursní soud zamítl knihovní žádost.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody
:
V pořadí, poznamenaném podle §u 53 knih. zák., může v případě třetího odstavec §u 56 knih. zák., když totiž knihovní vlastník nemovitosti octl se v úpadku před podáním žádosti za zápis práva zástavního za dluh, pro který jest v pozemkové knize pořadí poznamenáno, povolen býti zápis tento jen podle listiny, mající náležitosti tam vytčené, tedy zvláště jen tenkráte, když tato listina byla vydána již přede dnem vyhlášení úpadku. Pro opačné mínění nelze použíti ustanovení §u 13 konk. ř., poněvadž poslední věta třetího odstavce §u 56 knih. ř. poukazuje na předpisy úpadkového řádu a podle prvého odstavce §u 3 konk. ř. právní jednání, úpadcem po zahájení úpadku předsevzatá, která týkají
se úpadkové podstaty, jsou proti úpadkovým věřitelům neúčinná. Co platí podle třetího odstavce §u 56 knih. zák. pro případ vyhlášení úpadku, platí podle §u 7 obč. zák. obdobou též v případě zahájení vyrovnávacího řízení o jmění Josefa D-a a to vzhledem na ustanovení druhého a třetího odstavce §u 8 vyr. řádu, podle kterých dlužník po zahájení vyrovnávacího řízení potřebuje souhlasu vyrovnávacího správce ke všem jednáním, nenáležejícím k obyčejnému obchodování, a právní jednání, předsevzatá dlužníkem proti tomuto zákonnému ustanovení bez souhlasu vyrovnávacího správce, jsou proti věřitelům neúčinná, jestliže třetí osoba věděla nebo věděti musila, že tato právní jednání vybočují z mezí obyčejného obchodování a že vyrovnávací správce nedal k nim svého souhlasu. O jmění Josefa D-a bylo vyrovnávací řízení zahájeno již 12. listopadu 1923, ale úvěrní listina, podle které banka žádá za vklad práva zástavního na nemovitosti Josefa D-a, vydána byla teprve 27. listopadu 1923, tedy po zahájení vyrovnávacího řízení. Banka musila podle obsahu úvěrní listiny ze dne 27. listopadu 1923 věděti, že právní jednání dlužníka, kterého se tato listina týká, vybočuje z mezí obyčejného obchodování; musila též věděti, že vyrovnávací správce nedal k tomuto právnímu jednání souhlasu, neboť podala u soudu žádost za vklad práva zástavního, nevykázavši soudu souhlasu, potřebného podle §u 8 vyr. řádu. Navržený vklad práva zástavního na nemovitosti Josefa D-a nemůže tedy býti povolen a nelze pro opačné mínění použíti §u 13 vyr. řádu, znějícího podobně jako § 13 konk. ř.

Citace:

Rozhodnutí č. 3575. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 346-347.