NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4883
.
Nemocenské pojišťování. — školství: Je zahradník zaměstnaný při soukromé škole rolnicko-ovocnářské, nadané právem veřejnosti, zaměstnancem veřejného fondu ve smyslu nemocenského zák.?
(Nález ze dne 9. září 1925 č. 16679.)
Prejudikatura: Boh. 3501 adm.
Věc: Kuratorium rolnické, ovocnářské a vinařské školy v L. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v L. výměrem ze 16. října 1922 vyslovila, že Karel Pf., zahradník stěžujícího si ústavu, podléhá nemoc. pojistné povinnosti, poněvadž jest v pracovním poměru podléhajícím povinnému pojištění dle § 1 nemoc, zák., a uznala stěžující si ústav povinným nahraditi okr. nemoc, pokladně v L. pojistné příspěvky za jmenovaného za dobu od 1. července 1919 do 30. března 1922 v částce 1045 Kč 32 h.
Min. soc. péče potvrdilo v pořadu instancí nař. rozhodnutím tento výměr z důvodu (převzatého z rozhodnutí druhé stolice), že nelze Karla Pf. považovati za zřízence veřejného fondu, jelikož není v přímém služebním poměru veř. fondů, nýbrž v soukromém služebním poměru k této škole a odměna jeho se ponechává vzájemné úmluvě.
O stížnosti uvážil nss toto:
Dle § 3 zákona z 15. května 1919 č. 268 Sb., ve znění zák. z 22. prosince 1920 č. 689 Sb., nevztahuje se pojistná povinnost, stanovená v § 1 nemoc. zák. ke zřízencům, kteří jsou ustanoveni se stálým služným ve službě státu, země, župy, okresu municipálního města nebo veř. fondu, pokud zřízenci ti mají v případě onemocnění proti svému zaměstnavateli nárok na služné aspoň po dobu jednoho roku.
Stěžující si ústav jest nesporně ústavem soukromým s právem veřejnosti a ústavní zahradník Pf. jest smluvním zaměstnancem přijatým kuratoriem ústavu. Stížnost netvrdí, že by byl ve službách státu, země, okresu, obce (§ 3 n. z.), nýbrž omezuje se na námitku, že jest zaměstnancem veř. fondu, poněvadž stěžující si ústav jest považovati za veř. fond, an dle svého účelu slouží účelům veřejné správy. Nař. rozhodnutí popírá, že by zahradník Pf. byl zaměstnancem veř. fondu, a to právem. Vymezením pojmu veř. fondu se stanoviska nemoc. zák. zabýval se nss již ve svém nál. Boh. 3501 adm. a došel k právnímu názoru, že veřejnými fondy míněny jsou — ne-li vůbec jen fondy státní, — tedy na jisto jen fondy, které jak svým účelem, tak, především i svou organisací jsou fondům státním podobny t. j. takové podstaty majetkové, jež jsouce platným právním řádem určeny k tomu, aby byly hospodářským podkladem pro plnění některých úkolů, jež veřejná správa na se vzala, jsou podrobeny správě orgánů moci veřejné, takže staly se článkem v organisaci veř. správy. Pojem veř. fondu vyžaduje tudíž především, aby tu byla podstata majetková, z jejíhož výtěžku a příjmů se hradí určité úkony veřejné správy. Předpoklad ten není dán u stěžujícího si ústavu, poněvadž není tu takové majetkové podstaty jako zvláštní fond organisované, nýbrž ústav jest vydržován z různých prostředků, z převážné části ze subvencí státu, země, okresu a zúčastněných obcí, a ze školného žáků.
Již z tohoto důvodu nelze hodnotiti stěžující si ústav za veřejný fond ve smyslu nemoc, zákona a netřeba proto zkoumati, zdali tu jsou další náležitosti cit. § 3 nemoc. zákona.

Citace:

č. 4883. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 84-85.